USA prakticky ukončily stažení vojsk z Afghánistánu. Tálibán zatím pohrozil Ankaře těžkými následky, pokud turecký kontingent zůstane v zemi. Situace připomíná devadesátá léta, kdy se v novém kole občanské války v zemi chopil téměř úplné vlády Islámský emirát. (Foto: ilustrační/Pixabay)
Podaří se tálibům to zopakovat? A v čem je rozdíl mezi dnešními událostmi a tím, co bylo před třiceti lety? To se Sputnik dozvěděl od očitých svědků.
Není to host, ale nepřítel
Komandon (persky velitel) sedí na podlaze domu v Pandžerské rokli, což bylo problémové místo pro sovětskou armádu v osmdesátých letech a pro táliby v devadesátých. Bývalý mudžahedín je vážený host, mládež kolem něj mu neskočí do řeči, nepobízí ho, i když je dost málomluvný.
Drží se vzpřímeně, otáčí v rukou plechovku s energetickým nápojem, který mu nabídli místo tradičního šálku čaje. Po několika vybídkách se jednou napije a dá nápoj stranou.
Má přes šedesát, válčil po boku Masúda od roku 1980. Po stažení sovětských vojsk se octli mnozí mudžahedíni, vojáci neregulérních ozbrojených jednotek, jež válčili proti afghánské vládě, na různých stranách fronty nové občanské války. Někteří vstoupili do Masúdovy Severní aliance, jiní do Tálibánu.
Rozuzlení přišlo v roce 1996, Islámský emirát nastolil kontrolu nad téměř celou zemí. Odporovala jenom Severní aliance, táliby nepustili do mnohých centrálních a severních regionů, včetně Pandžeru.
Pro komandona je to jednoduché. Když sem polezou, budou vyhozeni, tálibové tu jsou cizí. Obyvatelé rokle a hor jsou pohostinní, ale host nevpadne do domu se zbraní v ruce.
Tálibové také říkají, že jsou Afghánci, a že vyhánějí ze země předky přistěhovalce. Nejsou z Afghánistánu, namítá bývalý mudžahedín. Mládež kolem veterána nevydrží a začíná o překot vysvětlovat: „Tálibán je falešný, nastrčený nepřítel.“
„Američané přišli do Afghánistánu kvůli úvěrům pro jejich vojenský průmysl, a nikoli proto, že chtěli porazit táliby. Proč je potom usadili k jednáním v Dauhá? USA s nimi neválčily vážně, jednotlivé útoky speciálních jednotek moc neznamenají, válčili takoví jako on,“ ukázal na veterána prstem jeden z přítomných. „Tálibán je umělé hnutí založené pákistánskou rozvědkou. Všichni vědí, kdo ho řídí, potřebují je spolu s Islámským státem (zakázaný v RF) na vytvoření chaosu,“ dodal.
Bývalý mudžahedín důstojně přikyvuje, souhlasí s tímto hodnocením vojenské a politické situace.
„Posvátné“ devadesátky v Afghánistánu
Guvernér Kábulu Mohammad Jakub Hajdari mluví s jistotou, přesvědčeně, bez pauz a citoslovcí. Přičemž rusky. Kdyby nebylo černo-rudo-zelené vlajky v koutě a mapy Afghánistánu, vznikl by naprostý dojem, že je to pracovna ruského úředníka. Způsob řeči, fráze, gestikulace, vše jako u starosty velkoměsta. Je z těch, kdo sloužili prosovětské afghánské vládě v osmdesátých letech.
„Narodil jsem se v Kábulu, mám ho rád. Dnes tu zůstalo málo původních obyvatel, těch, kdo zachovali ducha starého krásného města květů a zahrad. Před půlstoletím mělo hlavní město 500 tisíc obyvatel, dnes je jich přes pět milionů. Všichni chtějí do Kábulu, jen politiků je tu habaděj! Poslanců 250, spolu se senátem téměř 400. Mají tu rodiny, příbuzné, blízké, ochranku a obsluhu,“ usmívá se Hajdari a rozhodí ruce. Prý, co se má dělat s těmi, koho zvolil lid.
Guvernér s potěšením mluví rusky, podrobně vzpomíná na minulost: „Po střední škole jsem šel na Kábulskou automechanickou, rusky nás učili hlavní, především speciální osnovy. Ti, kteří se učili dobře, jeli na Minskou vysokou vojensko-politickou školu. Pak jsem se vrátil do vlasti, sloužil v armádě, u státní bezpečnosti Afghánistánu, v devadesátkách jsem založil jako mnozí jiní vlastní byznys.“ Podrobně a věcně mluví o výrobě, dodávkách, nákupu, barterových schématech.
Avšak hodný hospodář se náhle změní, kdy přijde řeč na to, co dnes přímo ohrožuje Kábul. Jde o Tálibán. Hajdari se stává nekompromisním, jakoby mluvil k vojákům před bojem.
„Říkají, že „žáci“ (Tálibán v překladu z paštunského jazyka, pozn. red.) chystají akce v některých čtvrtích hlavního města, nebo na předměstích. Nejsou to plané řeči,“ je přesvědčen Hajdari. „V jednom okrese v blízkosti Kábulu, v provincii Parvand, zbili člověka za to, že se rozvedl se ženou, pomalovali ho spolu s otcem černou barvou, vozili je na oslu. Večer jsme ale tyhle táliby zatkli,“ uvádí příklad guvernér.
A pokračuje: „Terorizují přece pokojné obyvatele. Přijdou k chudému a říkají: ‚Přines nám jídlo.‘ Ten na to: ‚Mám jen brambory.‘ Tak mu zabili jedinou krávu. Anebo přišla dívenka s matkou, pláčou. Nechtěly dát tálibům úrodu vlašských ořechů. Na to jim řekli: ‚Vrátí se nás pět, znásilníme vás a pak zabijeme kamením.‘.“
„Někdo si přeje, aby se zopakovala 90. léta, kdy jsme zůstali napospas osudu. Ani pohonné látky nemohla vláda Nadžíbulláha (prezident Afghánistánu, zabitý táliby po stažení sovětských vojsk – pozn. red.) koupit u Jelcinovy vlády. A nyní dochází k pokusům v Pákistánu zopakovat ten chaos, a ještě tvrději,“ zdůrazňuje.
Velmi se mu nelíbí pokusy o dosažení kompromisu s Tálibánem*: „Jak můžete dát legitimitu teroristům? Jak vyjednávat s vrahy dětí a žen? Chápu, proč se to děje, skrývá se za tím krutá, nelítostná vypočítavost těch zemí, které stojí údajně mimo konflikt.“
Znovu se vrací k událostem po stažení omezeného kontingentu sovětské armády. „Tehdy SSSR udělal správné věci – dohoda byla mezi afghánskou vládou a Pákistánem, ručiteli byly SSSR a USA, oba dva členové ONS. A nyní v Dauhá došlo k dohodě mezi Američany a táliby, čímž Washington uznal jejich legitimitu!“ rozhořčuje se Hajdari.
Guvernér je rozhořčen skutečností, že tálibové jsou považováni za partnery a možné budoucí členy vlády. „Honí před sebou místní obyvatele jako lidský štít. A jaká mají hesla? Pokud někoho zabiješ, tak jeho majetek je tvůj. Jeho manželka a dcery jsou také tvoje bez jakéhokoliv nikahu (muslimský svatební obřad – pozn. red.). Konkrétní příklad můžeme vidět v Tocharu, kde velitelé Tálibánu řekli: chlapce nechte být, to jsou to otroci, a ženy-otrokyně můžete používat, prodávat a předávat dalším, to není hřích. Ničí vše, co jim stojí v cestě, vtrhli do škol, krajských úřadů, na kliniky a vyplenili všechno. Tak tohle nám bude vládnout?“
Účastník rozhovoru obviňuje táliby z pokrytectví: děti jejich vůdců studují v Americe a Velké Británii a oni sami obviňují Západ, že se utápí ve zhýralosti. Podle jeho slov, pokud se vnější pomoc „učedníkům“ zastaví, Tálibán sám zmizí – v tom souhlasí s bývalým nepřítelem, polním velitelem armády Ahmada Šáha Masúda.
Zdroj: 1