Nové vydání Respektu přineslo reportáž o tom, jak romští obyvatelé v Rotavě jsou z rasistických důvodů zbavováni domova a vytlačováni z města. Materiál ale byl odsouzen jak obyvateli Rotavy, tak i samotnými čtenáři Respektu. Starosta obce Michal Červenka reportáž dokonce označil za skandální a neodrážející objektivní obraz skutečnost. (Foto: Facebook)
V reportáži týdeníku Respekt s názvem Pomůžu ti zmizet upozorňuje jeho autorka na skutečnost, že „Česko nebylo za posledních dvacet let schopno se viditelně posunout v soužití se svou největší minoritou”. K tomuhle závěru novinářka dospívá na základě současného dění ve městě Rotava, kde je podle ní nalezen „nový způsob, jak své romské obyvatele bez náhrady zbavit domova a vytlačit je do okolních měst”.
„Vloni město začalo ve velkém vedle volného použití veřejného prostoru bojovat i s průvodním znakem tuzemských chudých lokalit – praktikami, pro něž se vžil pojem ‚obchod s chudobou´. Byty v Rotavě, stejně jako v mnoha dalších místech Sudet, skoupili ve velkém byznysmeni, většinou cizinci, a pak do nich ubytovali za přemrštěný nájem romské rodiny, přes které k nim tak doputoval státní doplatek na bydlení. Tohle se v Rotavě vloni rozhodli změnit: starosta s týmem radních začali byty skupovat zpět pro město, přesně podle doporučení odborníků, kteří se Česku léta snaží vnuknout recept na narovnání životních šancí pro největší českou menšinu – mít i pro chudé z okraje společnosti veřejné bydlení,” informuje reportáž Respektu.
Následně se podotýká, že město odkupuje od soukromníka jejich byt, ovšem „prodávající majitel na přání města nájemníkům těsně před prodejem neprodlouží smlouvu”. To pak znamená, že nájemníci vykoupeného bytu zůstávají bez smlouvy a mohou být rovnou vyhnáni. Musejí se tak stěhovat do okolních měst.
Zákulisí novinářského článku
Starosta Rotavy Michal Červenka, jenž s reportérkou strávil zhruba tři hodiny, ve svém příspěvku na Facebooku označil reportáž po jejím vydání za skandální.
„Zrovna zpovídala část rodiny, která mnohokrát vytopila byt pod sebou, a pravidlem byly noční mejdany za svitu svíček, protože elektřina byla odpojená a hluk od rána do večera. V bytě se za tři roky vystřídalo několik takových rodin. Byt jsme koupili. Původnímu majiteli nebyl placen nájem a díky naší aktivitě již nechtěl vlastník shánět nového nájemníka. Byt stejně vypadal tak, že by tam asi nikdo další bydlet nešel. Ten byt nyní rekonstruujeme a již je přidělen jedné z našich seniorek. Majitelé vytápěného bytu o patro níže byli předtím zoufalí. Paní za mnou dokonce jeden den přišla, že je v tom bytě 50 let a že než aby se tam vrátila, ať ji radši zastřelím. Brečela zoufalstvím. Žádná pojišťovna už jim nechtěla byt pojistit a místo klidného stáří žili v permanentním stresu z konfliktů na chodbě, když si dovolili na cokoliv ‚sousedy‘ upozornit,“ prozradil starosta.
Podle Červenky při povídání s některými lidmi je nezbytné si pak ověřovat řečené, jinak je nevyhnutelné, že dojde k tendenčnímu podání informací.
„Vyvalil jsem oči, když na mě reportérka vybalila, že chudák devítiletá dcera jedné maminky dostala pokutu a má na ní dluh kvůli tomu, že před rokem a půl seděla na schodech. Skutečnost? Pokutu dostala samotná maminka za krádež v supermarketu a dodnes ji neuhradila. Došlo i ke krádežím ve školce nebo ve společných prostorách panelového domu,“ upozorňuje na přehlédnutá fakta v reportáži.
Starosta pak zmiňoval i další příklady znesnadněného občanského soužití.
„Co na tom, že jiní zase mají třeba pět dětí, kdy za celou rodinu není několik let zaplacena ani koruna za odpad, probíhá šetření kvůli zanedbání povinné školní docházky a sousedé si neustále stěžují na zápach z bytu, a dokonce je řešen černý odběr elektřiny ze společných prostor,“ upozorňuje a dodává také příklady týkající se poškození majetku, jako jsou například pravidelně vykopávané dveře paneláků, vykopané schránky nebo rozkopané zastávky.
Jak tvrdí Červenka, mnoha romským rodinám jsou normálně prodlužovány nájemní smlouvy, ovšem podobně jako i s českými nájemníky může tato smlouva být ukončena jen z důvodu hrubého porušení.
„A že mi otec, hlava rodiny od deseti dětí, na otázku, zda bude vůbec mít jak platit nájem, řekl, že do práce chodit nebude, protože má deset dětí, a to je jeho práce? Prý je to v pořádku, protože je hezké mít tolik dětí. Jaký tedy děti mají příklad, když otec ráno nevstává do práce? Neznamenají náhodou jeho děti více času v práci pro nás? Nehledě na to, jak vypadal byt, ve kterém žili…“ upozornil starosta.
Dodává, že kroky vedení města se tak dotýkají jen těch, kdo přehlíží pravidla společného soužití. To je však podle něj zásadním systémovým problémem. „A to je právě ten problém, že to náš systém dovoluje. Nemotivuje nikoho se změnit. Teď můžeme říci, že v demokracii a sociální společnosti nemůže být přeci nikdo do ničeho nucen. Ale co když to věčným domlouváním vážně nejde? Je správné nutit druhé tohle trpět a do tohoto systému ještě přispívat?“ vznáší řečnickou otázku.
Reakce obyvatelů Rotavy a čtenářů Respektu
Pod příspěvkem starosty Rotavy se objevilo velké množství komentářů obyvatel města, v nichž vyjádřili podporu politikovi a souhlasili s jeho pohledem na věc.
„Každý na to může mít jiný názor. Je to právo každého z nás. Ale nevnucovat ho někomu a přesvědčovat ho, že jen tento názor je správný. Takové lidi bych ubytovala, ne na týden ani na měsíc, ale minimálně na rok mezi ty, kterých se tak zastává. Měl by tu možnost, vychutnat si to pěkně z druhé strany,“ poznamenala uživatelka Jana Kejdová.
„Paní reportérka by si měla vyzkoušet tam třeba měsíc bydlet. Neustále mi někdo strhává jmenovku ze zvonku, zvonek mám radši vypnutý, protože vysvětlovat, že nejsem vrátný a nebudu nikomu otevírat, mě nebaví. Pak je taky super, když vám každých 15 minut někdo řve pod oknem ‚Monikoooo’… Řev na chodbě a bouchání venkovních dveřích už ani nevnímám… “ napsal Pavel Matas.
Svůj názor na zveřejněnou reportáž vyjádřili také samotní čtenáři Respektu. Mnozí z nich však byli novinářskou prací poněkud rozčarováni.
„Já mám Respekt poměrně rád, přestože v podstatě nesouhlasím s jejich světonázorem, asi mi vyhovuje narušování mojí bubliny. Nicméně je jasné, že paní redaktorka jela do Rotavy už s jasným závěrem. Nechtěla objektivní pohled na věc, chtěla se zalíbit čtenářům. Což sice chápu, ale do seriózního média tohle nepatří. Čím více čtu článků, o jejichž pozadí něco vím, tím více pochybuji o Respektu jako takovém. Jestli je tenhle článek prostě trapas, co potom ty ostatní,“ napsal uživatel Jarda J.
„Tak jsem si to všechno prohlídnul, přečetl a jsem zděšen! Jako jediní rasisti v této kauze se chová redakce Respektu! To bych teda nečekal,“ uvedl Martin Ondra.
Zdroj: 1