Irina Michailovna Sazonová je lékařka s třicetiletými zkušenostmi, autorka knih „HIV-AIDS: virtuální virus nebo provokace století“ a „AIDS: rozsudek zrušen“, autorka překladů knih Dr. Petera H. Duesberga „Vymyšlený virus“ (Inventing the AIDS virus, Regnery Publishing, Inc., Washington, D. C.) a „Nakažlivý AIDS: všichni jsme byli uvedeni v omyl?“ (Have We Been Misled?“, North Atlantic Books, Berkeley, California). (Foto: AMFar)
Dr. Sazonová nashromáždila obrovské množství materiálů týkajících se této problematiky, včetně vědecké informace vyvracející teorii „moru XX. století“, kterou jí poskytl maďarský vědec Antal Makk)
– Irino Michailovno, je známo, že první informace o HIV-AIDS, která pronikla do SSSR, přišla nejdříve z Elisty a potom z Rostova a Volgogradu. Za uplynulé čtvrtstoletí nám hrozili celosvětovou pandemií a slibovali údajně širokou vakcinaci. A najednou tu je vaše kniha… Ta vyvrací všechny představy o AIDS. Opravdu se v případě AIDS jedná o podvod světového měřítka?
– Existence viru HIV-AIDS byla změněna ve „vědecké důkazy“ v USA okolo roku 1980. Pak se objevilo na toto téma mnoho pojednání. Ale už tehdy akademik Valentin Pokrovský hovořil o tom, že všechno je ještě třeba řádně prostudovat a prověřit. Nevím, jak Pokrovský tuto otázku studoval dál, ale za pětadvacet let se ve světě objevilo mnoho vědeckých prací, které experimentálně i klinicky teorii původu AIDS vyvrátily – zejména práce australské skupiny vědců pod vedením Eleny Papadopulos, práce vědců pod vedením kalifornského profesora Petera Duesberga nebo maďarského vědce Antala Makka, který pracoval v mnohých zemích Evropy, Afriky a vedl kliniku v Dubaji. Takových vědců je však na světě více než 6.000! Jsou to známí a zkušení specialisté včetně laureátů Nobelovy ceny.
Nakonec skutečnost, že takzvaný virus lidské imunodeficience nikdy nebyl objeven, uznali i jeho „objevitelé“ Luc Montagnier z Francie a Robert Gallo z Ameriky. Přesto podvod ve světovém měřítku vesele pokračuje dál… Do tohoto procesu jsou totiž zapojeny velmi mocné síly a nepředstavitelné peníze. Tentýž Antal Makk na budapešťském kongresu v roce 1997 detailně vyprávěl o průběhu vytvoření AIDS-establishmentu americkými úřady, který zahrnuje celou řadu vládních i nevládních institucí a služeb, zástupců orgánů a institucí zdravotnictví, farmaceutických firem a různých společností v boji s AIDS, a také AIDS-žurnalistiku.
– Snažili jste se tuto mystifikaci nějak rozbít?
– V rámci svých skromných možností jsem vydala dvě knihy, řadu článků, vystupovala jsem v rozhlase i v televizních pořadech. V roce 1998 jsem názory odpůrců teorie o AIDS předložila na parlamentním slyšení „O naléhavých opatřeních v boji s rozšířením AIDS“ ve Státní dumě. V odpověď jsem uslyšela… mlčení všech přítomných, včetně prezidenta RAMN (Ruské akademie medicínských věd) Valentina Pokrovského a jeho syna, vedoucího Centra pro prevenci AIDS Vadima Pokrovského. A co následovalo? Zvýšení financování tohoto odvětví medicíny. Vždyť AIDS, to je přece šílený byznys.
– To znamená, že stovky vědeckých prací, lékařských výzkumů a ověřených faktů vyvracejících teorii smrtícího AIDS jednoduše ignorovali? V čem ten podvod vlastně spočívá?
– Podstata věci je jednoduchá. Vysvětlím to způsobem pochopitelným pro obyčejného člověka. Nikdo nemluví o tom, že AIDS není. To není úplně přesné. AIDS – syndrom získané lidské imunodeficience – existuje. Byl, je a bude. Ale není způsoben virem. Respektive – „nakazit“ se jím v obvyklém smyslu slova není možné. Ale chcete-li, je možné si ho „uhnat“.
O selhání imunity už víme dávno. Všem studentům medicíny se už třicet, možná čtyřicet let – tedy v době, kdy se o nějakém AIDS ještě nemluvilo – přednášelo, že selhání imunity může být jednak vrozené a jednak získané. Znali jsme všechny nemoci, které se nyní spojily pod jediný název – AIDS.
Podle verze Světové zdravotnické organizace se dnes jako AIDS nazývají takové dříve známé nemoci jako kandidóza průdušnice, průdušek, plic, jícnu, kryptosporidióza, salmonella septikémie, plicní tuberkulóza, zápal plic, herpes simplex, infekce cytomegalovirem (ovlivňují jiné orgány s výjimkou jater, sleziny a lymfatických uzlin), rakovina děložního čípku (invazivní), syndrom vyčerpání a mnohé další.
Spekulace kolem problému HIV-AIDS je největším podvodem na dnešním trhu medicíny. Stavy oslabené imunity, tedy imunodeficience, jsou medicíně známé už z dávných dob. Existují sociální příčiny imunodeficience – chudoba, podvýživa, zneužívání drog, ale i řada dalších. Existují i příčiny v životním prostředí. V každém konkrétním případě oslabení imunity je tedy nutné důsledné a důkladné vyšetření pacienta pro zjištění skutečné příčiny imunodeficience.
Opakuji: syndrom získané imunodeficience byl, je a bude. Stejně jako byly, jsou a budou nemoci vznikající v důsledku oslabené imunity. Žádný lékař, žádný vědec to nemůže popřít a také to nepopírá.
Já však chci, aby lidé pochopili jednu věc. AIDS není infekční onemocnění a není způsobeno žádným virem. Zatím nikdo nenašel vědecký důkaz o přítomnosti viru lidské imunodeficience, nazývaného AIDS. Mohu zde citovat světovou autoritu jako je Carey Mullis, biochemik a nositel Nobelovy ceny: „Jestliže existují důkazy, že HIV způsobuje AIDS, pak by měly být předloženy vědecké dokumenty, které by společně nebo odděleně prokázaly tuto skutečnost s vysokou pravděpodobností. Žádný takový dokument však neexistuje. „
– Irino Michailovno, promiňte mi, ale lidé s diagnózou AIDS tu přece umírají…
– Uvedu vám názorný případ. V Irkutsku onemocněla dívka. Test na HIV byl pozitivní, a tak jí byla diagnostikována infekce HIV. Začali ji léčit. Antiretrovirální terapii (léčbu oficiálně zavedenou v případě AIDS) dívka snášela těžko. Každým dnem zjišťovali jen zhoršení. Nakonec zemřela. Pitva však ukázala, že všechny její orgány byly zasaženy – tuberkulózou. To znamená, že dívka zemřela na sepsi způsobenou tuberkulozními tyčinkami. Kdyby byla správně diagnostikována a léčena protituberkulozními preparáty a nikoli antiretrovirální terapií, mohla žít.
Můj spolupracovník, irkutský patolog Vladimír Agjejev, který se 15 let zabývá výzkumnou prací věnovanou AIDS, pitval zemřelé, z nichž většina byla diagnostikována na irkutském AIDS-centru jako HIV infikovaní, a zjistil, že všichni byli narkomani a zemřeli především na hepatitidu a tuberkulózu. Stopy HIV v této kategorii občanů objeveny nebyly, i když teoreticky jakýkoli virus by přece měl v těle stopy zanechat.
Jenže virus AIDS na světě ještě nikdo neviděl, což však nikterak nebrání zainteresovaným osobám v tom, aby s tímto neobjeveným virem bojovali. Přitom však bohužel bojují velmi nebezpečným způsobem. Faktem totiž je, že antiretrovirální terapie, která by měla s HIV-infekcí bojovat, ve skutečnosti naopak způsobuje selhání imunity, protože zabíjí všechny buňky bez rozdílu, a to zejména kostní dřeň, která je zodpovědná za produkci buněk imunitního systému. Lék AZT (zidovidin, retrovir), kterým se léčí AIDS nyní, kdysi dávno vymysleli pro léčbu rakoviny, ale použít se ho tehdy neodvážili, protože byl uznán jako vysoce toxický.
– Oběťmi s diagnózou AIDS jsou často narkomani…
– Ano. Protože drogy jsou toxické pro imunitní buňky. Imunitní systém je tedy zničen drogami, nikoli virem. Drogy ničí játra, která v lidském těle plní řadu životně důležitých funkcí, zejména neutralizují toxické látky, podílejí se na různých formách výměny, a tak s nemocnými játry onemocníte prakticky čímkoli. U drogově závislých se nejčastěji vyvíjí toxická officinalis hepatitida.
AIDS tedy může vzniknout z braní drog, ale není nakažlivý a z člověka na člověka se nepřenáší. Jiná věc však je, že na pozadí již získané imunodeficience může nastat kdykoliv infekční onemocnění, a teprve to se pak přenáší. Včetně hepatitidy B a dávno známé nemoci Bodkina – typu A.
– Ale nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Cožpak je možné tak snadno ohlupovat miliony lidí?
– Bohužel nejen narkomanům je diagnostikován AIDS. Před několika lety jedna moje známá, mladá lékařka, se mě také zeptala: „Jak je to Irino Michajlovno, možné: celý svět hovoří o AIDS a vy to popíráte?“ A po nějakém čase se vrátila z dovolené a na kůži objevila nějakou bulku. Analýza jí otřásla: řekli jí, že je HIV pozitivní. Je dobře, že se v medicíně orientovala a obrátila se na Institut imunologie. Jí jako lékařce tam řekli, že 80% kožních onemocnění dává pozitivní reakci na HIV, ačkoli se samozřejmě o žádné AIDS nejedná. Vyléčila se a uklidnila. Ale představte si, co se mohlo stát, pokud by věc takto neřešila – podstoupila by antiretrovirální terapii, čímž by si zničila imunitu a první onemocnění, s nímž by se pak setkala, by pro ni mohlo být fatální.
– Četla jsem, že HIV nikdy nebyl izolován…
– Ano, o tom v červenci 2002 na konferenci v Barceloně hovořil emeritní profesor patologie Etienne de Harve, který se 30 let zabývá elektronovou mikroskopií. Publikum bylo nadšeno tím, jak podrobné technické argumenty o neexistenci toho, co je známo jako virus AIDS, elektronové mikroskopické obrazy přinesly. Pak vysvětlil, že kdyby HIV skutečně existovalo, bylo by jednoduché vyjmout vir z osob, které mají nejvyšší hodnoty této virové zátěže. To však zatím nikdo nedokázal…
– Podle vyjádření vedoucího Centra pro prevenci a boj s AIDS, které pronesl na konci minulého století, mělo být v Rusku v roce 2000 už 800 tisíc pacientů s AIDS…
– Takové množství nemocných tu není ani dnes. Kromě toho je zmatek v tom, že ve statistice nerozlišují AIDS a HIV. Ano, každý rok se prý počet nemocných má zvýšít 10krát, tento poměr vymysleli v Americe v Centru pro kontrolu a prevenci nemocnosti.
Z USA mimochodem kromě AIDS pochází i atypický zápal plic popsaný velmi nespecifickými příznaky, nemoc šílených krav, ptačí chřipka, prasečí chřipka atd.
Je to všechno naprostý nesmysl!
Neustále vybízejí k boji s nějakou novou infekcí. Ale s čím vlastně máme bojovat? Se skutečnými infekcemi, nebo s vymyšlenými?
– Irino Michajlovno, řekněte přímo: je možné do sebe úmyslně vpravit takzvanou HIV-pozitivní krev, a neznepokojovat se?
– To přece již bylo provedeno. V roce 1993 americký doktor Robert Willner si do těla vpravil HIV-pozitivní krev. Když se ho ptali, proč tak riskuje život, řekl: „Dělám to proto, aby se už skoncovalo s největší smrtící lží v historii medicíny“. A tehdy jsem se rozhodla napsat recenzi na jeho knihu „Smrtelné lži“.
– V tisku se občas objevují zprávy o objevu léku na AIDS…
– Je to vždycky zábavné číst takové zprávy, protože zároveň si v medicínských článcích autoři „všeléku“ stěžují na to, že klasická pasteurovská metoda vytvoření vakcíny stále nějak nepřináší výsledek. Samozřejmě, že nemůže přinést výsledek, protože pro vytvoření vakcíny chybí malý, ale za to důležitý detail – výchozí materiál pod názvem „virus“. Bez něho „kupodivu“ klasická metoda vytvoření vakcíny nefunguje. Zakladateli současné mikrobiologie a imunologie Louisi Pasteurovi se v XIX. století nemohlo ani v nejhorším snu zdát, že lidé nazývající se vědci, budou jednou vytvářet vakcínu z ničeho a při tom si stěžovat, že nefunguje.
Jak neexistující je sám virus, tak neexistující je i možnost vytvoření z něj vakcíny
Existující jsou jen ty obrovské peníze vydávané na celé toto dobrodružství…
Na závěr ještě seznam faktorů, které mohou vyvolat chybné pozitivní výsledky testu na HIV protilátky (podle časopisu Kontinuum). Ze seznamu 62 faktorů uvádíme ty nejsrozumitelnější lidem bez lékařského vzdělání:
1. Zdraví lidé v důsledku neznámých křížových reakcí
2. Těhotenství (a to zejména u ženy rodící vícekrát)
3. Transfuze krve, a to zejména opakované
4. Infekce horních cest dýchacích (nachlazení, ARI)
5. Chřipka
6. Nedávno přenesená virové infekce nebo virová očkování
7. Očkování proti chřipce
8. Očkování proti hepatitidě B
9. Očkování proti tetanu
10. Hepatitida
11. Primární biliární cirhóza
12. Tuberkulóza
13. Herpes
14. Hemofilie
15. Alkoholické hepatitidy (alkoholické onemocnění jater)
16. Malárie
17. Revmatoidní artritida
18. Systémový lupus erythematodes
19. Onemocnění pojivové tkáně
20. Zhoubné nádory
21. Roztroušená skleróza
22. Selhání ledvin
23. Transplantace orgánů
24. Chybně pozitivní odpověď na jiný test, včetně testu RPR na syfilis
25. Receptivní anální sex
(Ve všech těchto případech může dojít k pozitivnímu výsledku testu na HIV, přestože pacient toto onemocnění ve skutečnosti nemá. Je však dalším potenciálním kandidátem na uplatnění antiretrovirální terapie a co bude následovat po ní, je zřejmé… – pozn. překl.)
Rozhovor s MUDr. I. M. Sazonovou – AIDS neexistuje!:
Zdroj: 1