Zablokovali vám Facebook za ,,nenávist”? Expert z ČVUT: Začíná to být strašné. Je třeba zakročit, protože toto je cenzura. Vím, kdo v Česku udává

Přitom Facebook – a v menší míře i Twitter či YouTube – totéž praktikují více než rok a půl. Jen v textové obdobě. Zato masově. Za okázalého nezájmu médií. A kupodivu všech jindy tak hlasitých bojovníků za takzvaně liberálnědemokratické hodnoty. Svoboda projevu k nim asi už nově nepatří. Překvapivě mnoho lidí, i u nás, to omlouvá jakousi potřebou takzvaného boje proti nenávisti na internetu, boje proti ruským dezinformacím a dalšími nehoráznostmi. Z politiků se vůči těmto nestydatým praktikám ozval zatím snad jen Donald Trump před několika dny na svém Twitteru. Můžeme k němu mít mnoho oprávněných výhrad, ale on úlohu moderních médií a sociálních sítí jako jeden z mála pochopil správně. Je to masmédium a veřejný komunikační kanál. Dnes jeden z nejdůležitějších.

Proto by pro jeho provozovatele měla platit minimálně stejná pravidla jako pro operátory mobilních sítí. Obsah, který není v rozporu se zákonem dané země, nemají právo svévolně cenzurovat a odstraňovat, to je zcela diskriminační chování. Tím spíš, že vznik tohoto obsahu a jeho propagaci také zpoplatňují. Takovým zásahem pak de facto ničí pracně budované komunikační kanály pro obrovské skupiny lidí a maří jejich úsilí a investice. Je zcela neuvěřitelné, jak si to vůbec mohou dovolit. Přitom s tím mají implementační problémy a další výdaje. Proč to vlastně dělají? Čí přání je zde nadřazeno zákonům a ústavě v zemích, kde Facebook působí? Je mi záhadou, proč se k tomu naši politici dosud veřejně nevyjádřili, důsledky dopadají už i na ně samotné. Facebooku by hromadná žaloba docela slušela.

Ukázalo se, že Facebook boduje uživatele, kteří nahlašují „nepravdivý“ obsah, aby zjistil jejich důvěryhodnost. Hodnocení důvěryhodnosti omlouvají minulým ovlivňováním voleb a podobně. Čeká nás doba, kdy budeme mít všichni známky za své chování?

Toto opatření je zřejmě motivováno množícími se stížnostmi na neoprávněné zablokování profilů. I u nás existují aktivisté – například nechvalně známý zdravotní „bratr“ Karel Paták z VFN Vinohrady nebo extrémně levicový aktivista Jan Cemper, kteří vytrvale a ve skupinách nahlašují vybrané příspěvky nepohodlných autorů. A snaží se tím dosáhnout prahového počtu pro počet nahlášení, aby se spustil facebookový blokovací mechanismus pro daného uživatele. Postižený se pak musí zdlouhavě odvolávat. Ale má solidní šanci, že nakonec vyhraje. V Německu kvůli neoprávněnému blokování proběhlo už několik soudních sporů. Vítězných.

Facebook se nyní snaží těmto problémům předcházet. Proto nově zavádí v uvozovkách důvěryhodnost jednotlivých nahlašovatelů. Aby odfiltrovali tyto horlivě klikající škůdce. Je to vlastně strašné – to, co dělají lidé jako Paták, Cemper nebo pardubický lidovec Stanislav Kolařík, jde ještě daleko nad rámec klasického udavačství. Udávají lidi za činy, které se nestaly. Docela se divím, že si to s nimi ještě nikdo nevyříkal.

Na to se chci právě zeptat. Jak vnímáte ty uživatele Facebooku, kteří prakticky tráví čas tím, že nahlašují zakázaný obsah, fake news a podobně. Trochu mi to připomíná „práskače“ z dob komunismu. Proč to lidé dělají? A co si myslíte o názoru, že sociální sítě podporují takové chování svým nastavením?

Hluboce jimi pohrdám. Nemají argumenty, nemají respekt, a tak jen vytrvale škodí ostatním. Musejí být v hloubi duše dost frustrovaní. A docela by mne zajímalo, jak si vlastně představují budoucnost. Ani ne tak světa, jako tu jejich. Co čekají za reakci? Pochvalu? Odměnu? Celospolečenskou očistu, vydobytou jejich snažením? Asi sotva. Musí jim být jasné, že se jim tohle nějakým způsobem vrátí. Ještě tedy zbývá jedna varianta, a sice že jde o výjimky, duševně choré jedince, ale na to je jich docela značné procento. Budou to nejspíš nešťastní lidé mstící se za neživotaschopnost bludu, kterému uvěřili. Lidé zbabělí sami před sebou, lidé, kteří už nemají sílu k vlastní názorové reflexi.

Jsme opravdu tak negramotní v přijímání informací, že potřebujeme hlídače? Je lépe hlídat, nebo od raného věku učit internetovou gramotnost?

Ani jedno. Ostatně i ta internetová gramotnost je novotvar. Co to je? Proč by se to mělo učit? Internet je informační dálnice a na zpracování informací stačí normální fungující úsudek. Selský rozum. Na to není potřeba žádné školení internetové gramotnosti. Zavání to opět snahou naučit lidi správně myslet. A opět to skončí neúspěšně. Myslet nemusel lidstvo nikdy nikdo učit, na to si muselo vždy přijít samo. Tyto totalitní utopie jsou doslova protievoluční a jejich historická úspěšnost tomu ostatně odpovídá.

Doplatil na to i spolek Naštvané matky v čele s Evou Hrindovou, kterým Facebook prostě zrušil jejich stránku, údajně pro nenávistný obsah. Podle mých informací během nových nastavení na sociální síti byly zrušeny stránky Zeman, můj prezident, Otevřené oči a podobně. Nechme stranou obsah samotný, moje otázka míří k tomu, kdo a jak může hodnotit, co je ještě únosné a co už nikoliv?

V důsledku obsah zhodnotil nějaký automat na základě nadprahového počtu udání od skupinky sluníčkových aktivistů kolem Karla Patáka a dalších. A odklikl to nějaký zaměstnanec Facebooku někde v Kapském Městě. Tak pracuje zglobalizovaný informační prostor. O správnosti české názorové platformy pro desetitisíce lidí rozhodne pár horlivých svazáků a tupý kontrolor na druhé straně světa. Tak daleko to snad ani Orwell nedomyslel, a přitom je to už dnes tvrdá soudobá realita. A musíme v tom žít. Role Facebooku a Twitteru jako sociálně-informačního média jsou už dnes nezastupitelné. Tedy dokud nenajdeme alternativu. Takže je nejvyšší čas hledat. Minds?

Americké ministerstvo spravedlnosti žádá o odposlech uživatelů Facebooku a s požadavkem jde i k soudu. Je na internetu kromě ilegálních stránek a serverů místo, kde se nemusíme bát sledování?

Není, bohužel. Internetová bezpečnost či anonymita jsou svého druhu chimérou, stejně jako neškodná cigareta nebo věčná střešní krytina. Po odhalení bezpečnostních děr v samotném x86 hardwaru v posledním roce tuplem. Je lepší preventivně vždy počítat s tím, že nic takového zaručeno není. Ale k čemu vlastně potřebujeme takové garance? Můžeme publikovat názory v souladu s právem. A nenechat si zacpávat ústa novodobými cenzory, kteří naše práva porušují. Kdo nedělá nic špatného, bát se přece nemusí. Nebo jsme už zase tam, kde jsme byli?

V Americe je to něco trochu jiného. Tamní progresivistický vývoj k jakémusi tichému PC/MC komunismu 2.0 je už teď dost hrozivý. Začínám mít pocit, jestli namísto pozadu nejsme o těch pověstných čtyřicet let nakonec napřed…

Nová studie podle serveru Aktuálně.cz tvrdí, že efekt Facebooku způsobil desetinu násilných incidentů vyvolaných nesnášenlivostí v Německu. Domníváte se, že sociální síť může mít až tak negativní dopad?

Bakalův server Aktuálně.cz bych bral s rezervou a tuto informaci měl rád ověřenou i jinde. Ale počet uživatelů Facebooku v České republice je někde ke čtyřem milionům. Kolik nových profilů vzniklo náhradou za ty zablokované, už se Facebook radši nechlubí, takže s nadsázkou zhruba čtyřicet procent trestných činů zřejmě předcházela nějaká facebooková aktivita – jde-li o nekorelované jevy. Tedy těch deset procent je na Německo vlastně docela pozitivní výsledek, ne? Uvážíme-li cíl výzkumu a zjevnou snahu najít korelaci i tam, kde není.

Jak v letních měsících vnímáte bojkot umělců, kteří se rozhodli nevystupovat na akcích sponzorovaných firmami premiéra Andreje Babiše? Nechtějí vystupovat ani v „jeho“ médiích. Svoboda slova se prý koupit nedá. Kromě Tomáše Kluse a Jiřího Macháčka se připojili i Matěj Ruppert, kapela Mňága a Žďorb nebo režiséři Jan Hřebejk s Helenou Třeštíkovou. Má takový protest nějaký vliv? Pomůže to něčemu?

Občansky vzato je to zcela v pořádku. Nikdo mi nemůže bránit mít nějakého politika nerad. I natolik, že se to promítne až do mých činností a postojů. Vždy by mělo existovat právo projevit svůj názor veřejně. A sem spadá i zmíněný bojkot.

Na druhou stranu, je to v tomto případě trochu dětinské. A dost neprofesionální. Publikum zmíněných umělců není přece zvědavé na politickou uvědomělost interpreta nebo režiséra. Zajímá ho, až na naprosté výjimky, které si ale názory umělce mohou najít jinde, produkce samotná. A ta tímhle trucováním trpí. Takže daný umělec nejenže ničeho nedosáhne, ale má v důsledku o několik koncertů a několik tisíc fanoušků méně. Pomohl něčemu? Pomohl sobě? Fanouškům? Divákům?

Proč vůbec umělci tak rádi zneužívají své popularity pro podporu nějakého politického názoru? Copak je mediální sláva zároveň politickým patentem na rozum? Mám dát na názor někoho jen proto, že umí dobře zpívat? Nebo psát scénáře? Pokud se chtějí politicky angažovat, tak ať kandidují ve volbách. A tam se uvidí. Politika se z pódií a divadelních šaten dělat nedá. To by mohlo být jasné většině občanů, minimálně někdy od počátku devadesátých let. Tedy pokud zrovna v daném období myšlenkově nezamrzli. A možná tady bych právě hledal příčiny těchto křečovitostí.

Zdroj: 1