Švýcarští vědci vytvořili analytický model, aby ověřili hypotézu lavinového sesuvu sněhové desky, která vysvětluje smrt Ďatlovovy skupiny na Uralu v roce 1959. (Foto: Youtube)
Výsledky modelování ukázaly, že za takového scénáře mohli turisté utrpět poranění lebky a hrudníku, které byly u zahynulých lidí zaznamenány. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v časopise Communications Earth & Environment.
Skupina studentů Uralské vysoké školy polytechnické pod vedením 23letého Igora Ďatlova se 27. ledna 1959 vydala na čtrnáctidenní lyžařskou výpravu třetí – nejvyšší – kategorie náročnosti po severním Uralu. Všichni účastníci výpravy byli zkušenými turisty.
Přibližně v noci na 2. února všichni zahynuli na severu Sverdlovské oblasti v okolí hory Cholat Sjachyl, což se překládá jako Hora smrti. Podle výsledků oficiálního vyšetřování byla tato událost označena za nešťastnou náhodu, k níž došlo „působením nepřekonatelné přírodní síly“.
Kvůli tomu, že chyběly přesné údaje o okolnostech smrti členů skupiny, se však objevilo velké množství alternativních, dokonce i fantastických – sněžným mužem počínaje a konče tajnými vojenskými experimenty – verzí příčin tohoto neštěstí, které dosud upoutává pozornost novinářů a badatelů.
Švýcarští vědci Johan Gaume, vedoucí Laboratoře modelování sněhu a lavin Federální polytechnické školy v Lausanne (EPFL), a Alexandr Puzrin z Ústavu geotechniky Švýcarské vysoké školy technické v Curychu vytvořili model lavinového sesuvu sněhové desky v místech, kde turisté rozložili svůj tábor.
Podle hodnocení autorů se lavina mohla utrhnout 9 až 13 hodin poté, co turisté prorazili sníh, aby schovali svůj stan před větrem. Odpovídá to předpokládané době neštěstí. Vědci vykonali také trojrozměrné digitální modelování úrazů, které by mohla lidem způsobit podobná lavina. Jeho výsledky souhlasí se zraněními zaznamenanými v materiálech vyšetřování.
Výzkumníci se domnívají, že k tragédii vedla kombinace několika faktorů: horský reliéf, výřez ve vrstvě sněhu, který turisté udělali při stavbě stanu, přízemní vítr, který pořád nanášel sníh, který zvyšoval zatížení již narušené vrstvy.
Tím se vrstva sněhu v noci začala sesouvat po svahu dolů. Turisté vylekaní zvukem začínající laviny vyběhli ze stanu, v čem byli, sesouvající se sněhová deska je ale srazila na zem. Zranění lidé byli rozházeni po svahu a zemřeli na podchlazení, protože teplota byla kolem minus 25 stupňů Celsia.
Ve skutečnosti tuto verzi předložili i vyšetřovatelé brzy po události, nenašli však zřejmé důkazy sesuvu laviny. A svah nebyl podle názoru odborníků dost strmý. Kromě toho by se lavina měla podle názoru odborníku sesunout hned poté, co byla celistvost svahu narušena, a nikoli o devět hodin později, také charakter zranění nebyl typický pro lidi, kteří utrpěli sesuvem laviny.
Vezmeme-li však v úvahu, že to nebyla klasická masivní lavina, ale sesuv pevné sněhové vrstvy o nevelké tloušťce, bude verze správná, soudí autoři studie.
„Jednou z hlavních příčin, proč nebyla hypotéza laviny dosud všeobecně uznána, spočívá v tom, že úřady nevysvětlily, jak k tomu došlo,“ uvádějí se ve zprávě pro tisk EPFL Gaumeho slova. „My ale využíváme údaje o tření sněhu a o místní topografii, abychom dokázali, že menší lavina v podobě desky se mohla sesunout na mírném svahu a zanechat po sobě jen málo stop. Pomocí počítačového modelování ukazujeme, že náraz sněhové desky může způsobit úrazy analogické zaznamenaným. A vysvětlujeme samozřejmě časový rozdíl mezi okamžikem, kdy se skupina zakopala do svahu, a začátkem události,“ uvedl.
Autoři nicméně podotýkají, že jejich závěry jsou předběžné a zakládají se výhradně na výsledcích digitálního modelování.
Zdroj: 1