John Jenkins přináší unikátní komentovaný souhrn pasáží z Koránu, které zcela jasně vyzývají k násilí vůči nemuslimům, a definitivně vyvrací stále tolik prosazovanou tezi o „náboženství míru“

V médiích se často můžeme setkat s tvrzením, že islám je „náboženstvím míru“ a teroristické útoky ze strany muslimů jsou ve skutečnosti jenom dílem „fundamentalistů“ nebo „fanatiků“, kteří „chybně vykládají“ korán. Podle tohoto uvažování tedy vinu za násilí nenese islám, nýbrž „fundamentalismus“.

Avšak jenom zběžná četba koránu dokazuje, že není pouhou záminkou k terorismu, ale spíše jeho zdrojem. Korán obsahuje přinejmenším 109 veršů, které vyzývají muslimy k vedení války proti nevěřícím a vnucení vlády založené na zásadách islámu celému světu. Některé z nich jsou dosti popisné a obsahují příkazy k sekání hlav, palců a zabíjení nevěřících všude, kde by se jen mohli skrývat. Muslimové, kteří se tomuto boji vyhýbají, jsou označováni za „pokrytce“ a varováni, že je Alláh potrestá peklem, pokud se nepřipojí k vraždění.

Rozdíl mezi Koránem a Biblí

Také některé části Starého zákona obsahují líčení krvavých scén, vždy jsou však zasazeny do dějinných souvislostí, tj. popisují události, přičemž netvrdí, že Bůh takové jednání schvaluje. Ba naopak. Písmo svaté podrobně popisuje vojenská tažení krále Davida, ale zároveň čteme, že mu Bůh nedovolil vystavět chrám, jelikož byl „mužem bojovným a proléval krev“ [1 Par 28, 3]. Lidé se ve starozákonních dobách dopouštěli zla ve snaze dosáhnout většího dobra, ale Bůh takové jednání neospravedlňuje.

V protikladu k téměř všem veršům o násilí, které se nacházejí ve Starém zákoně, verše koránu nejsou často zasazeny do dějinných souvislostí, díky čemuž z nich lze vyvozovat pravidla obecné povahy. Tvoří součást věčného, neměnného Alláhova slova.

Stojí za povšimnutí, že v koránu můžeme najít jen málo veršů o snášenlivosti a pokoji, které by mírnily nebo alespoň vyvažovaly vyznění většího počtu těch, jež vzývají k potírání nevěřících, dokud nebudou pokořeni a nepřijmou islám, nebo budou zabiti. Vojenské výboje Mohameda a jeho následovníků, jejichž zdůvodnění nachází své místo na stránkách koránu, se vepsaly do dějin světa nekonečným potokem slz a prolité krve.

Uveďme stručný výběr veršů v koránu, které zabíjení nemuslimů nejen hájí, ale přímo přikazují.

Příkazy k zabíjení

Súra 2, 191–193: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť al fitnah [nevěra] je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících! Jestliže však přestanou… tedy Alláh věru je odpouštějící, slitovný! A bojujte proti nim, dokud nebude konec fitna a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.“

Předchozí verš 190 říká: „A bojujte na stezce Alláha proti těm, kdož bojují proti vám…“ Někteří proto tvrdí, že se celý úryvek týká pouze obranné války, ve které by muslimové bránili svoje domovy a rodiny. Avšak dějinným kontextem onoho úryvku není obranná válka, neboť povstal v době, kdy se Mohamed a jeho přívrženci přestěhovali do Medíny a nebyli terčem útoků svých protivníků z Mekky. Pojednává tedy jasně o útočné válce, během níž mají muslimové vyhnat obyvatele Mekky z jejich města (což se také stalo).

Verš 190 tudíž přikazuje bojovat proti těm, kteří se staví na odpor panování Alláha, tj. odmítají se podrobit muslimům. Některé překlady, které překládají fitna jako „pronásledování“, jsou manipulativní. Zmíněný pojem může znamenat nevěru, případně zmatení způsobené nevěrou či pokušením. To zcela odpovídá souvislostem, jelikož verš přikazuje boj, „dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhu“, tedy až se nevěřící zřeknou svých omylů.

Súra 2, 244: „Bojujte na stezce Alláha a vězte, že Alláh je slyšící, vševědoucí!“

Násilí je ctnost

Súra 2, 216: „A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný. Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Alláh to zná, zatímco vy to neznáte.“ Tento verš nejen vydává násilí za ctnost, ale rovněž vyvrací mýtus, že muslimům je boj dovolen pouze v sebeobraně, jelikož na ty, kterým byla tato slova směrována, nikdo neútočil. Z hadís [tradovaných výpovědí o činech a skutcích Mohameda] víme, že verš pochází z doby, kdy se Mohamed snažil přemluvit své stoupence k útokům na kupecké karavany a k jejich olupování.

Súra 3, 56: „A ty, kdož neuvěřili, potrestám trestem přísným na tomto i na onom světě a nebudou mít žádné pomocníky.“

Súra 3, 151: „Vrhneme v srdce těch, kdož nevěří, hrůzu za to, že přidružili k Alláhu něco, k čemu On neseslal žádné zplnomocnění. A útulkem jejich bude oheň pekelný – a jak hnusný bude příbytek nespravedlivých!“ Tento verš se týká polyteistů, mezi něž korán počítá i křesťany, protože věří v Trojici.

Súra 4, 74: „Nechť tedy bojují na stezce Alláha ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Alláha a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.“ Mučedníci islámu se podstatně liší od křesťanů prvních staletí, kteří šli pokorně na popravu. Muslimové, o nichž hovoří výše uvedený verš, umírají v boji, kdy ve jménu Alláha šířili smrt a zkázu. Tato slova jsou teologickým ospravedlněním dnešních sebevražedných útoků.

Súra 4, 76: „Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Alláha…“

Zabte, kdekoliv je naleznete

Súra 4, 89: „A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se nevystěhují na stezku Alláha! A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky.“

Súra 4, 95: „Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma – kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Alláha majetkem svým i osobami svými. Alláh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Alláh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením své odměny nesmírné.“

Tento verš kritizuje mírumilovné muslimy, kteří nechtějí brát účast v boji, a oznamuje jim, že mají v očích Alláha menší cenu. Vyvrací to dnes rozšířený mýtus, že džihád v koránu neznamená svatou (násilnou) válku, ale jenom duchovní boj. Arabský text nejenže užívá slovo „mudžáhiduna“, ale navíc očividně nepojednává o duchovním boji, jelikož omlouvá osoby, které nejsou fyzicky schopné se jej účastnit. (Podle hadís jsou uvedená slova odpovědí na námitku slepce, že není schopen připojit se k džihádu, což by nemělo smysl, pokud by se jednalo o duchovní boj.)

Súra 4, 104: „Neochabujte v pronásledování těchto lidí! A jestliže vy strádáte, strádají i oni, a stejně jako vy strádáte, avšak vy doufáte od Alláha v to, v co oni nemohou doufat. A Alláh je vševědoucí, moudrý.“ Může snad být pronásledování raněných a ustupujících nepřátel považováno za projev sebeobrany?

Súra 5, 33: „A odměnou těch, kdož vedli válku proti Alláhu a jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný.“

Súra 8, 12: „Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“ Tato slova nemůže žádný rozumný člověk vykládat ve smyslu duchovního boje.

Súra 8, 15–16: „Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu, ten uvalí na sebe hněv Alláha a útulkem jeho se stane peklo – a jak hnusný je to cíl konečný!“

Súra 8, 39: „Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví (fitna) a aby všechno náboženství bylo jen Alláha.“

Vnutit islám silou

Jak již bylo zmíněno, někteří překládají fitna jako „pronásledování“, ale okolnosti, za nichž tyto verše povstaly, takový výklad vyvracejí. Obyvatelé Mekky prostě odmítli Mohamedovi vstup do jejich města během hadždže [pouti]. Jiným muslimům to bylo dovoleno, ale nikoliv ozbrojeným skupinám, jelikož Mohamed před svým útěkem vyhlásil Mekce válku. Obyvatelé Mekky také jednali na obranu svého náboženství, neboť záměrem Mohameda bylo svrhnout jejich modly a vnutit islám silou (což později i učinil). Uvedený verš je tedy nutné chápat jako boj až „všechno náboženství bude jen Alláha“, ve smyslu, že ospravedlněním pro násilí byla nevěra protivníků.

Súra 8, 57: „Jestliže se s nimi střetneš ve válce, zastraš pak jimi ty, kdož přijdou po nich – snad se vzpamatují!“

Súra 8, 67: „Nebylo dáno proroku žádnému, aby měl zajatce, pokud dokonale neporazil nepřátele na zemi.“

Súra 8, 59–60: „Nechť se nedomnívají ti, kdož nevěří, že nás předhoní – nepodaří se jim uniknout našemu zásahu! Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Alláha i nepřátele své a jiné mimo ně, které ještě neznáte, ale které Bůh dobře zná.“

Súra 8, 65: „Proroku, povzbuzuj věřící k boji!“

Súra 9, 5: „A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Alláh je věru odpouštějící, slitovný.“

Dle zmíněného úryvku je nejlepším způsobem, jak si zajistit bezpečnost před muslimy, přijetí islámu (modlitba salát a daň na chudé zakát patří mezi pět pilířů islámu). Obsah veršů vyvrací dnes rozšířený názor, že korán připouští násilí pouze v sebeobraně, neboť na muslimy, jimž byla tato slova směrována, nikdo neútočil. Pokud ano, nemluvilo by se zde o období příměří (předchozí verše hovoří o povinnosti vést válku v sebeobraně i během posvátných měsíců). Uvedená slova byla napsána v Mekce, kdy byli modláři už poraženi a nepředstavovali nebezpečí. Když muslimové získali vládu, vyhnali násilím nevěřící, kteří odmítli přijmout islám.

Súra 9, 14: „Bojujte tedy proti nim a Alláh je vašima rukama potrestá a zahanbí a dopomůže vám k vítězství nad nimi a uzdraví hrudě věřících.“

Ponižování a ubližování nevěřícím je zde ukázáno nejen jako příkaz Alláha, ale také jako nástroj jeho trestu, a dokonce prostředek, jehož užívá k „uzdravení“ srdcí muslimů.

Súra 9, 20: „Ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na cestě Alláha majetky i osobami svými, ti dosáhnou u Boha hodnosti nejvyšší a takoví budou úspěšní.“

Arabské slovo překládané jako „bojovali“ vychází ze stejného kořene co slovo „džihád“. V této souvislosti je tedy očividně míněna svatá válka.

Křesťané a židé

Súra 9, 29: „Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.“

Těmi, „kterým se dostalo Písma“, jsou křesťané a židi. Podle uvedeného verše mají být násilím ponižováni, což je ospravedlňováno jen jejich náboženským postojem. Súra 9, 33 muslimům říká, že si je Alláh vyvolil, aby islám „zvítězil nad všemi náboženstvími jinými“. Tato kapitola byla jedním z posledních zjevení Alláha a podnítila vojenské výboje, během nichž se přívržencům Mohameda podařilo v průběhu následujících sta let dobýt dvě třetiny křesťanského světa.

Súra 9, 30: „A říkají židé: ‚Uzajr je syn Alláha!‘ a říkají křesťané: ‚Mesiáš je syn Alláha!‘ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí, a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící. Nechť Alláh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!“

Súra 9, 38–39: „Vy, kteří věříte! Co je s vámi, že když je vám řečeno: ‚Vytáhněte do boje na cestě Alláha!‘, jste jako přikováni k zemi? Což se vám líbí více život na tomto než na onom světě? Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím! Jestliže nevytáhnete do boje, Alláh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete mu moci v ničem uškodit, neboť Alláh je věru mocný nad každou věcí.“

Tyto verše varují, že ti, kteří nebudou chtít bojovat, budou potrestáni peklem.

Súra 9, 41: „Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majetky i osobami svými na cestě Alláha! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí.“

Také následující verš uvádí: „Kdyby to byla záležitost blízká nebo cesta krátká, byli by tě věru následovali, avšak vzdálenost se jim zdála dlouhá…“ Tyto úryvky opět vyvracejí mýtus, podle něhož je muslimům dovoleno bojovat pouze v sebeobraně, jelikož ze slov jasně vyplývá, že boj bude probíhat daleko od jejich domovů.

Súra 9, 73: „Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!“

Odlidštění těch, kteří odmítají islám, připomínáním, že údělem nevěřících je pekelný oheň, slouží k ospravedlnění vražd. To rovněž vysvětluje, proč současné zbožné muslimy tak málo vzrušuje osud lidí vyznávajících jiné náboženství než oni.

Súra 9, 88: „Avšak posel a ti, kdož s ním uvěřili, přesto bojovali majetky i osobami svými a pro ně jsou připraveny nejlepší věci a oni budou blažení.“

Súra 9, 111: „Alláh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady. A oni bojují na cestě Alláha – zabíjejí a jsou zabíjeni. A to je slib jeho pravdivý, daný v tóře, v evangeliu, i v koránu. A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Alláh? Radujte se tedy z obchodu svého s ním uzavřeného a to úspěch je nesmírný.“

A jak korán popisuje horlivého vyznavače?

Súra 9, 123: „Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Alláh je na straně bohabojných!“

Súra 17, 16: „A když si přejeme zahubit město nějaké, poručíme boháčům jeho, aby v něm nepravosti páchali, a pak uskuteční se slovo naše nad ním vyřčené a zahubíme je zničením dokonalým.“

Povšimněme si, že nepravostí je zde mravní přestupek, trestem pak „zničení dokonalé“.

Vražda ze cti

Súra 18, 65–81: Toto vyprávění představuje teologické odůvodnění „vražd ze cti“, kdy je člen rodiny zabit, protože na ni přivedl hanbu nebo odpadl od islámu či kvůli nepřijatelnému mravnímu poklesku. Příběh (nenacházíme ho v žádných židovských ani křesťanských pramenech) vypráví o setkání Mojžíše s člověkem, jemuž se dostalo „správného vědění“ a který dělá věci nemající zdánlivě smysl, ale nakonec nacházejí své vysvětlení.

Jedním z takových činů je zabití chlapce, a to na první pohled zcela bezdůvodné. Později však mudrc vysvětlí, že zde byla obava, že chlapec „vzpurností a nevděkem svým zavede oba rodiče“. Byl tedy zabit, aby ho Alláh „vyměnil za bezúhonnějšího“ syna. (To je jeden z důvodů dovolenosti vražd ze cti. Umdat as-Salik [„Opora poutníkova“, příručka islámského práva] říká, že rodiče či prarodiče, kteří zabíjejí své potomky, nepodléhají trestu.)

Súra 21, 44: „Nechali jsme je i otce jejich užívat světa tohoto tak, až prodloužily se životy jejich. Což nevidí, že přicházíme na zem zmenšujíce ji ze všech stran? Jsou snad vítězi oni?“

Súra 25, 52: „Neposlouchej nevěřící, ale pusť se proti nim do boje úporného.“

Jedná se pochopitelně o džihád. Významné rovněž je, že verš spadá do mekkánského období.

Súra 33, 60–62: „Nepřestanou-li pokrytci a ti, v jejichž srdcích je choroba, a ti, kdož nepokoje šíří v Medíně, věru způsobíme, abys proti nim zakročil, a pak již budou jen krátce sousedy tvými. Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti podle zvyklosti Boží vůči těm, kdož již předtím byli. A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou.“

Zmíněný verš schvaluje zabíjení („bezohledné“) lidí patřících do tří skupin: pokrytce (muslimy, kteří odmítají „bojovat na stezce Alláha“ [3, 167], a proto nejednají tak, jak se sluší na pravé věřící); těch, „v jejichž srdcích je choroba“ (to zahrnuje židy a křesťany [5, 51–52]); a těch, „kdož nepokoje šíří“, což se podle Mohamedových životopisců týká lidí, kteří jenom slovně vystupují proti islámu.

Povšimněme si, že muslimové mají své oběti vyhledávat, což právě dělají dnešní teroristé. Kdyby se výzva týkala jen města Medína, neměla by být součástí knihy údajně obsahující věčné Alláhovo slovo, které se týká i budoucích pokolení.

Súra 47, 3–4: „A to proto, že ti, kdož neuvěřili, následovali nicotné, zatímco ti, kdož uvěřili, následovali pravdu od Pána jejich pocházející. […] A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! […] Kdyby Alláh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás navzájem podrobil zkoušce. A Alláh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na jeho cestě.“

A tak ti, kteří odmítají Alláha, mají být během džihádu zabíjeni. Zranění mají být zadrženi pro výkupné. Jediným důvodem, proč Alláh osobně nezabíjí, je ten, že chce vyzkoušet věrnost muslimů. Ti, kteří zabíjejí, onu zkoušku úspěšně plní.

Súra 47, 35: „Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu, vždyť Alláh je s vámi a on neošidí vás o dobré skutky vaše.“

Súra 48, 17: „A není hříchem pro slepého, ani pro chromého, ani pro nemocného, jestliže se neúčastní. A kdokoliv poslechne Alláha a posla jeho, bude uveden do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a kdokoliv se zády obrátí, toho postihne trest bolestný.“

Skutečný džihád

Jak již bylo řečeno, někteří dnešní obhájci islámu tvrdí, že džihád znamená „duchovní boj“. Proč by se ho tedy nemohli účastnit slepí, chromí a nemocní? Uvedený verš rovněž říká, že ty, kteří nebojují, stihne pekelný trest.

Súra 48, 29: „Muhammad je posel Alláha; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou.“

Tento verš muslimům říká, že jsou dvě měřítka jednání, závislé na náboženském postavení. Použité slovo „strašní“ má stejný kořen jako slovo „bolestný“, které se objevuje v popisu pekla ve více než pětadvaceti jiných verších.

Súra 61, 4: „Alláh věru miluje ty, kdož bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou olovem spojenou.“

Ve verši nacházíme obrat „sevřený šik“, což jasně nasvědčuje tomu, že jde o skutečný boj. Podobně v 61, 9 čteme: „On je ten, jenž seslal posla svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům.“

Súra 61, 10–12: „Vy, kteří věříte! Mám vám ukázat obchod, jenž ochrání vás před trestem bolestným? Uvěřte v Alláha a posla jeho a veďte boj na cestě Alláha majetky svými i osobami svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí! A tehdy vám on odpustí hříchy vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a do příbytků příjemných v zahradách Edenu; a to bude úspěch nesmírný.“

Tento verš se týká opravdového boje, jehož cílem je vnutit islám vyznavačům všech ostatních náboženství. Je v něm použito rabské slovo „džihád“.

Súra 66, 9: „Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď k nim přísný! Jejich útočištěm bude peklo – jak hnusný je to cíl konečný!“

Zde opět nacházíme kořen slova „džihád“. Ze souvislosti je zřejmé, že se jedná o svatou válku, přičemž k těm, proti nimž je nutné bojovat, přibyli i „pokrytci“, tj. ti, kteří se nazývají muslimy, ale nejednají, jak se na přívržence Mohameda sluší.

Zdroj: 1