Zatímco si ruská společnost užívala volné pondělí, pro část světa začal tento týden velmi energicky. V Hongkongu se na místní burze cenných papírů objevilo oznámení UC Rusal.
V něm se hovořilo o rozhodnutí představenstva společnosti odmítnout registraci společnosti na ostrově Jersey a přeregistrovat ji jako mezinárodní společnost v Rusku. „Po pečlivé úvaze se představenstvo rozhodlo, že to nejlépe odpovídá zájmům společnosti a akcionářů,“ uvádí se v dokumentu.
Rusal také zveřejnil výsledky své činnosti za devět měsíců letošního roku, které byly dost pozitivní. Čistý zisk stoupl ve srovnání se stejným obdobím loňského roku o 98,1 % a tvoří 1,549 miliard dolarů. Objem prodeje hliníku se za devět měsíců snížil o 5,4 %, na 2,794 tuny, ale ve třetím čtvrtletí se tato hodnota prudce zvýšila, kompenzujíc tak velký pokles ve druhém čtvrtletí, o 33,6 %, na 1,046 milionu tuny.
Je třeba připomenout, že jde o společnost, sankce proti níž vyvolaly v dubnu 2018 vlnu alarmujících a negativních prognóz typu „a to je konec“. Došlo to tak daleko, že Rusal informoval o možnosti technického defaultu v oblasti některých úvěrových závazků a akcie během několika hodin obchodu na burze klesly o 46,9 %.
Ale jak vidíme, nic tak hrozného se nestalo. K technickému defaultu nedošlo. Společnost měla určité ztráty a dosud se vyrovnává s problémy (především stoupajícími výdaji za suroviny, dopravu produkce, cenami elektrické energie a tak dále), ale pokračuje ve výrobě hliníku a vytváří dost podstatný zisk.
V téže době, kdy se objevila zpráva Rusalu, předseda ruské vlády Dmitrij Medveděv vystoupil na zahájení prvního Čínského mezinárodního dovozního veletrhu. Nejvýraznějším momentem jeho vystoupení byla slova na obranu zásady volné konkurence a pro liberalizaci světové ekonomiky. Ruský premiér uvedl, že sankce, protekcionismus a omezení se staly realitou moderní světové ekonomiky a před tím nelze zavírat oči. Zdůraznil však, že základem obchodu musí být zásady volné soutěže a volného pohybu zboží, prací a služeb.
V tomto se ruské stanovisko naprosto shoduje s čínským. V poslední době se ochrana svobody obchodu a neustálé popichování na adresu USA, které ji poškozují, staly obvyklou rétorikou Pekingu.
Mimochodem, nejpřekvapivější v uvedených zprávách, které odrážejí stav věcí ve světové ekonomice, je to, že už nikoho nepřekvapují.
Státy hrozí prstem SWIFT, jejíž odpojení minule skutečně těžce zasáhlo Írán, ve zřejmé obavě, že teď mohou nastat problémy následkem ignorování jejich rozhodnutí ze strany dříve bezpodmínečně se podřizujících partnerů a satelitů. Formulace „mohou vzniknout“ je přitom zbytečně opatrná, neboť takové problémy už Spojené státy mají, protože Evropa z jejich hlediska otevřeně zaujímá „záškodnické“ stanovisko v této otázce.
Rusko a Čína hlasitě hájí zásady volného trhu a obviňují — absolutně spravedlivě — Spojené státy, bořící globální ekonomický systém, který z velké části samy vytvořily. Zcela nedávno to ještě vypadalo jako fantazírování a nyní je to tak všední věc, že to pozbylo veškerou originalitu. Ačkoliv vědomí, že se to vše děje proto, že bývalí slabí a závislí hráči se naučili hrát, získávat užitek a vyhrávat podle jim vnucených nespravedlivých pravidel nad těmi, kteří vymysleli tuto hru, nadále hřeje u srdce.
Historici během studia bohaté minulosti vyznačují klíčové momenty, které byly podle jejich nezávislého pohledu nejvíce zlomovými momenty, umožňujícími odpočítávat „před a po“. Nicméně pro současníky, kteří jsou součástí ohromných změn, není tak jednoduché určit takový moment: my jsme stále ještě „tam“ nebo jsme už vešli do něčeho zásadně nového.
Sentence o probíhající transformaci světového politického a ekonomického systému už váznou v ústech, ale to neznamená, že jsou méně pravdivé. Vidíme to v každodenních zprávách, cítíme to na vlastní kůži — víme, že se to skutečně děje. Pro nás má však proces přelomu dlouhodobý charakter, kdy se každý den něco trochu mění. Na rozdíl od historiků budoucnosti nemůžeme jednoznačně určit chvíli, která bude potom v učebnicích uveden jako „právě ta“. Nevíme, jestli ta chvíle už byla nebo teprve bude někdy v budoucnosti.
Existuje však měřítko, podle něhož můžeme usuzovat, jak hluboko a daleko došly změny. Spočívá v tom, že se lidé přestávají divit událostem a procesům, které ještě zcela nedávno byly (ne zdály se, ale skutečně byly) nemyslitelné.