Trump: Bush dopředu věděl od CIA o 11. září, ale nic neudělal. Podle expertů došlo na Manhattanu k řízené jaderné podzemní explozi

„Víte, dneska tomu lidé nevěří, ale v životě jsem napsal jedinou politickou knihu a předpověděl jsem v ní útoky,“ připomněl Donald Trump svou knihu Amerika, kterou si zasloužíme, jež vyšla v roce 2000.

„Věděli, že přijde útok. George Tenet, tehdejší ředitel CIA, věděl, že hrozí teroristický útok, a řekl to prezidentovi,“ tvrdí Donald Trump. Ostatně je známo, že také Rusko opakovaně připomíná, že Američany tehdy varovalo, ale ti jeho upozornění z neznámých důvodů nebrali na vědomí. Totéž už zaznělo i od německých a izraelských tajných služeb.

Když unesete letadlo, podle všech směrnic a nařízení jste do čtvrthodinky de facto mrtví. Jak je možné, že únosci z 11. září dostali celkem hodinu a půl?

Donald Trump patřil mezi ty, kdo přinejmenším „tušili“, že se něco chystá. Odvolává se na svou knihu Amerika, kterou si zasloužíme, kterou vydal v roce 2000 a v níž v podstatě útoky předpověděl. Napsal tehdy tato v pravdě prorocká slova:

„Jsem přesvědčen, že nám hrozí teroristické útoky, vedle kterých budou útoky na Světové obchodní centrum z roku 1993 vypadat jako hra dětí s petardami. Jednoho dne nám řeknou o podivné figurce Usámovi bin Ládinovi, a že je to nepřítel číslo 1, a americká letadla srovnají se zemí jeho hnízdo v Afghánistánu. On se schová někde v horách a za nějakou dobu nám ukážou nového nepřítele a novou krizi.“

Bylo by samozřejmě skvělé, kdyby se toto největší tabu moderní americké historie podařilo znovu otevřít. Pravděpodobnější ovšem je, že bude-li Trump takto pokračovat, zvolení prezidentem se nedočká – možná ani nedožije – takže budeme zase tam, kde jsme byli.

Nicméně přibývají stále nová fakta, která ukazují, že onoho zářijového rána na počátku jedenadvacátého století, se událo něco, co dalece přesáhlo veškerou fantazii autorů sci-fi. Zvláště zajímavý je v tomto směru „výzkum“ probíhající v Rusku. Jeden z významných jaderných expertů, Dmitrij Khazelov, obhajuje svou vědecky podloženou teorii pádu budov Světového obchodního centra dosti přesvědčivým způsobem:

Letadla to být nemohla – pokud platily fyzikální zákony

,,Věže spadly následkem nárazu letadel“, zní v oficiálních materiálech. Opak je pravdou.  Budovy měly velkou rezervní nosnou kapacitu. Při návrhu WTC se s nárazem velkého dopravního letadla počítalo. Typ letadla, s jehož možným nárazem návrháři počítali, byl Boeing 707. Hmotnostně, rozměrově i kapacitou své palivové nádrže je Boeing 707 přibližně stejný jako Boeing 767 – typ letadel jaké do věží údajně  narazila. Inženýr, který zkoumal trosky WTC (Světové obchodní centrum) řekl: ,,Samotný náraz letadla té budově neudělal vůbec nic. Věže by vydržely i náraz několika letadel“.

Kde byly stíhačky?

Jak se mělo několik Bin-Ladinových zbojníků, kteří neuměli pilotovat ani jednomotorovou práškovací cessnu, dostat nad Manhattan, je stejně zajímavé, jako jak mohla dvě letadla poslat k zemi tři mrakodrapy. Když unesete letadlo, podle všech směrnic a nařízení jste do čtvrthodinky de facto mrtví. Jak je možné, že únosci z 11. září dostali celkem hodinu a půl? Pokaždé, když se něco takového stane, následuje rutinní postup. Středisko letového provozu kontaktuje NORAD a do pár minut jsou ve vzduchu stíhačky, které se pokusí navázat spojení s kokpitem.

K letadlům, která se vychýlila z kurzu a místo do Los Angeles si to namířila na New York, měly i v těchto případech okamžitě vzlétnout stíhačky a útokům zabránit. Jen od září 2000 do června 2001 stíhačky NORAD, které se nacházejí na 16 leteckých základnách po celých Spojených státech, takto vzlétly celkem sedmašedesátkrát. Ve vzduchu přitom byly pokaždé za šest až deset minut. Nikdy v historii se ale nestalo, že by nereagovaly hodinu a půl. Systém kompletně selhal – samozřejmě poprvé až 11. září toho roku. A hned čtyřikrát.

Oficiální verze je neudržitelná

Pak přišla ,,vylepšená“ vyšetřovací verze ,,budovy spadly kvůli vysokým teplotám“. To je ještě větší nesmysl. Například mrakodrap s daleko horší nosnou konstrukcí Windsor Tower v Madridu byl vystaven obrovským plamenům po 20 hodin – tedy asi dvanáctinásobnou dobu. Tvrzení o ,,vysokých teplotách a hořícím pekle“ snadno vyvrací i fakt, že na fotografiích jsou přímo v kráteru, údajně způsobeném nárazem letadla, zachyceni lidé opírající se o stěny ocelových nosníků, svědectví hasičů, kteří byli uvnitř, či tisíce lidí, kteří byli z horních pater evakuováni po schodech.

Modely podlah se navíc při zkouškách nezřítily, i když byly dlouhou dobu vystaveny vysokým teplotám v pecích! Letadla měla mít v době nárazu do WTC nádrže plné pouze na úrovni asi 40% své kapacity. Většina leteckého paliva by při úvodním nárazu shořela mimo budovy a zbytek během několika úvodních minut požáru. Primární příčinou pádu WTC by tedy měl být podle oficiální verze běžný kancelářský požár, který náraz letadla inicioval.

Všechny pravdoláskaře asi podráždí ještě fakt, že na nejpravděpodobnější teorii přišel jako první  ruský odborník. Bývalý sovětský expert  na odhalování jaderných výbuchů Dimitri Khalezov velmi výmluvně popsal celou scénu nehorázného zločinu, který se odehrál na většině televizních obrazovek, aniž by si toho diváci všimli. Všechno, co popsal, plně koresponduje s tím, co se tehdy stalo. Až na pár výjimek, které zkreslili mediální manipulátoři, k čemuž se vrátím později.

Už před odborníkem bývalého Sovětského svazu se podobně vyslovily i tisíce západních expertů: To, co nám oficiální verze 11. září podsouvá, je nekonzistentní se vším, co jako vědci znají. Média však mají ,,vždy pravdu“ a proto ,,konspirační“ vědce odsunula a davy ukřičela propaganda a bušení do válečných bubnů. Málokdo v té chvíli pomyslel, že skuteční nepřátelé pohodlně sedí ve Washingtonu.

Nukleární demolice

Na svých grafech Khalezov ukázal to, na co se třináct let bezvýsledně ptají nejen miliony Američanů. A stejně tak miliony pozůstalých po agresích paktu NATO, který pod hlavičkou 11. září spáchal sérii ničivých válečných intervencí a zločinů, které nyní eskalují až do hrozby další světové války. NATO bez servítek přešlo z ,,protiteroristické“ na protiruskou rétoriku, ačkoli takový záměr byl od počátku – Blízký východ byl jen předkrm, to Rusko a Střední východ má být hlavním chodem ,,korporátního menu“ Západu.

Ruský jaderný analytik přišel s na první pohled bláznivým tvrzením. Ale jen na první pohled. 11. září 2001 označil za ,,nukleární demolici“. Není to sen ,,bláznivého“ Rusa, který prožil mnoho let v Sovětském svazu a nyní  Západ obviňuje z ,,moru a cholery“. Je to vědecký názor, na který navázalo mnoho dalších odborníků, včetně německých a amerických.

S teorií o nukleární demolici souhlasí celá řada faktů od záznamů newyorské seismologické stanice, přes konstrukci přeměněnou na prach, vypařenou ocel a exotické a jedovaté sloučeniny až po kráter vyplněný skeletem, který po budovách zbyl. Vezměme to ale popořadě:

Přibližně deset sekund před kolapsem věží zaznamenaly seismografy vzdálené 34 kilometrů severně od Manhattanu otřesy o síle 2,1 a 2,3 Richterovy stupnice. Samotný náraz údajných letadel se na přístrojích téměř neukázal, stejně jako dopad trosek nebo “pád“ budovy WTC 7. Odborníci se shodli, že otřesy byly s největší pravděpodobností způsobeny podzemními výbuchy.

Nemohla je však způsobit konvenční trhavina – určitě ne s následujícími efekty. Teorie s termitem (stavbařská a demoliční trhavina), ač byly jeho prvky v troskách také nalezeny, nejsou správné. Můžeme se bavit o jaderném výbuchu o síle od  250  tun TNT až maximálně několika kilotun TNT (Hirošimu zasáhlo 15 kilotun TNT), který se odehrál pod městskou infrastrukturou v hloubce od 70 – 100 metrů. Zní to šíleně, ale následující poznatky vše potvrzují. Na většině videozáznamů otřesy nenalezneme, až na minimálně jeden.

Příprava náloží měsíce dopředu

Kamera byla zřejmě umístěna na některé z dalších výškových budov v dostatečné vzdálenosti na stativu. Na videozáznamu, zaměřeném na hořící vršek mrakodrapu, jsou vidět silné záchvěvy trvající asi 2 vteřiny. Pak se stane něco, co lze jen stěží normálně vysvětlit. Po několika sekundách (viz. obrázek) věž přijde asi o 4-6 metrů výšky, aniž by byl viditelný nějaký pohyb v  poškozené oblasti.

Každému člověku, který se tématu věnoval, nemohlo ujít, že budovy se proměnily prakticky v prach. Statisíce tun oceli a betonu byly během pár vteřin pryč. Ruský odborník rozdělil věže do tří zón. Vrchní 1/6 byla nepoškozená (či lépe řečeno nepoškozená v hlavní konstrukci – požár ji jen trochu přičoudil zevnějšek), další část byla rozlámaná a většina konstrukce byla rozdrcená  podzemním výbuchem. To je důvod dosud nevysvětleného jevu, nad kterým odborníci kroutili hlavou. Nikdo totiž nedokázal vysvětlit, jak mohla vrchní část padat rychlostí 30-40 metrů za sekundu skrze zbytek konstrukce letadly nezasažené. Když se bavíme o WTC, mluvíme doslova o pevnosti.

Tisíce lidí byli z doutnajícího pekla evakuovány. Jejich výpovědi jsou neméně zajímavé, než další osud ,,Dvojčat“. Přítomní uvedli, že menších výbuchů již předtím bylo více. Například William Rodriguez pracoval dvacet let jako údržbář v budovách Světového obchodního centra. Po útocích na WTC zachránil v budovách zhruba dvacet lidí a opustil je jako jeden z posledních přeživších. Jeho svědectví nikdy nebylo oficiálně uveřejněno. Po jeho přečtení jsem pochopil proč.

„Byl jsem tam v 8.46 a najednou rána – výbuch tak silný, že nás to odhodilo. Než jsem stačil promluvit, tak za šest vteřin další rána, tentokrát seshora. A ve chvíli, kdy jsem si říkal, panebože, objevil se chlapík z jedné kanceláře a křičel exploze, exploze, exploze. Tenhle chlapík měl roztažené ruce a kůže z obou paží mu visela, jako kdyby se svlékala. Uvědomil jsem si, že mu chybí část obličeje.“

Zlomový bod Severní věže

Jeden z takových výbuchů se odehrál i ve ,,zlomovém“ bodu Severní věže. Krátce před kolapsem z jednoho patra doslova vytekl kubický metr roztavené ocele. To by odpovídalo výbušnině termit, která k přepalování nosných konstrukcí využívá teploty až tři tisíce stupňů Celsia. Pokud by aktéři demolice neodpálili pomocné nálože, dost možná by vše skončilo obrovským skandálem. Vše muselo být připravováno měsíce či spíše roky dopředu. Jakmile pod budovou explodovala termonukleární nálož, muselo vše jít rychle. Statisíce stupňů celsia olizující pod zemí rozlámané základy věže by způsobily rozpad budovy, tak jako tak. Bylo potřeba ale vyvolat dojem, že kolaps započal v místě údajného nárazu letadla. Píši údajného, neboť první svědci jasně popsali výbuch. Až PR agentury a reportérský ,,presstituti“ přišli s nárazem letadla.

Druhý náraz byl sice nafilmován, nutno ale dodat, že pochybně. ,,Letadlo“ nebylo k rozeznání od střely s plochou dráhou letu. Kráter, který mělo letadlo vytvořit, byl přinejmenším přitažený za vlasy. Křídla z ultra-lehkého hliníku nemohla prorazit 80 cm silné ocelové nosné trámy. Křídlo boeingu se přerazí o telegrafní sloup. I tak ale byla operace pozoruhodně maskována. Hitlerovi nacisté se sirkami v kapsách, by se u hořícího Reichstagu asi červenali – doba prostě pokročila.

Vzápětí se vrchní část věže jakoby ,,vyvrátila“  a začala padat až pod úhel  náklonu 21 stupňů. Za ,,normálních“ okolností by se musela odtrhnout od zbytku konstrukce. Zbytek konstrukce  se však začal prstencově tříštit a do okolí se vymrštily stovky kusů  polámaných ocelových nosných trámů (každý váží jako osobní auto). 40 metrů dlouhá mnohatunová anténa ze střechy nebyla nikdy nalezena. Jakoby přestaly existovat přírodní zákony. Tato matricová soustava desetitisíců kusů až 80 cm širokých ocelových vzájemně pospojovaných nosníků, navíc zalitých betonem v podlahách, těchto 500 000 000 kg oceli a betonu se zhroutilo během cca 10 sekund (v podstatě rychlostí volného pádu): Jako by přestala existovat jakákoli vazba mezi jednotlivými díly budovy, jako by jinak velmi pevný beton byl během vteřiny ve všech patrech rozdrcen na prach a ocel se vypařila.

Jednotlivá patra WTC byla trojrozměrnou sítí ocelových trámů, která měla asi 65 x 65 metrů a tisíce spojů skrz naskrz. Na to, aby patro mohlo spadnout, by se musely přerušit tisíce spojů v jediném okamžiku. Toto je v přímém rozporu se základními zákony fyziky (zákon zachování hybnosti, zachování energie). Podíváte-li se na jakékoli fotografie či televizní záběry, je z nich jasně patrné, že po mrakodrapech na místě zvaném Ground Zero zbyly jen polámané ocelové nosníky a malé kusy betonu.

A údajně také cestovní pas jednoho z únosců, jak na CNN 12. září hlásil ministr spravedlnosti John Ashcroft. Jinak ale nezůstal ani jeden stůl, počítač či kovový věšák, nemluvě o 1100 tělech obětí, která se prostě „vypařila“ – všechno bylo rozdrceno na prach. Ze zbylých obětí se našlo přibližně 20 000 kousků.V dubnu 2006 dokonce proběhla deníkem New York Times nenápadná, o to však více šokující informace – na střeše nedaleké, 75 metrů vysoké budovy Deutsche Bank bylo nalezeno 700 nanejvýš centimetrových úlomků kostí obětí z WTC. Zdá se, že oběti byly ale rozprášeny po celém Manhattanu ve vrstvě toxického prachu. To vše potvrzuje verzi ruského odborníka.           

Vysoké teploty a exotické sloučeniny

Následkem uvolněné energie výbuchu zde navíc působily i velmi vysoké teploty a exotické sloučeniny. Sprška, které se snesla na dolní Manhattan obsahovala – mimo jiné – kyselinu dusičnou a vypařující se kov. Kyselina dusičná nemůže vzniknout ,,jen tak“ při pádu budovy. Tato kyselina působí při styku s kovem okamžitě korozi. 1200 aut v okolí mělo rozleptanou karoserii, vypařené kotouče, rozteklá skla apod. – část z nich přitom nebyla zasažena ani plamenným hořením.  Na záběrech z blízkosti (neostrých, neboť kameraman utíkal pryč) je vidět, jak z rozžhavené konstrukce stoupá pára. Mnoho svědků uvedlo, že před pádem věží se ozvalo mohutné dunění pod zemí, přičemž měli pocit, že se jim ,,hýbe silnice pod nohama“. Poškození okolních budov by tomu odpovídalo. Budovy na celém bloku měly poškozenou statiku a metro bylo zničené.

Ve většině televizních záběrů jsme však viděli něco poněkud jiného. V televizi byly odvysílány jen některé záběry zapadající – alespoň částečně – do oficiální verze. V mnoha záběrech byla upravená barva, kontrast nebo odstín, jak upozornil německý publicista Robert Stein. A tak je logické, že lidé neviděli ani pyroklastické mraky, ani to, jak dvě stě metrů ocele doslova rozfoukal vítr. Jedná se o mimořádně provedený zločin, do jehož infrastruktury spadala i ,,oficiální správa“.

Stopy nevedou do afgánských hor k Usámovi a jeho zbojníkům, kteří byli najati CIA v roce 1979, ale do nejvyšších míst americké státní správy a byznysu. Celou ,,akci“ musela provést profesionální organizace s nejmodernějším vybavením (CIA?) v kooperaci s FBI (která hlídala údajně do pole spadlý unesený letoun č. 4  a zajistila ,,zmizení“ kamerových záznamů z Washingtonu DC, kam letadlo č.3 nikdy nenarazilo). Zatímco poslední dva ze čtyř útoků se podařilo poměrně dobře zahalit tajemstvím, na Manhattanu nešlo uhlídat takové množství svědků. Vzniklo mnoho kvalitních fotografií a videozáznamů, které by Washington asi nejradši spálil v kamnech. Asi nejvýznamnější z nich obsahují sekvenci, u které jsem myslel, že mám mžitky před očima. Demolice věže č. 2 asi podle plánu neprobíhala.

Nejenže se uvolnilo extrémně obrovské mračno pyroklastického proudu, navíc zůstala část budovy, přibližně o velikosti 200 krát 30 metrů, stát. Ne však na dlouho. Ocelová konstrukce s 80 cm silnými nosnými trámy se během chvíle rozplynula ve vzduchu a v proudění žhavých částic.

Pyroklastický proud

Není absolutně nic, co by tento jev vysvětlilo – kromě teorie o použití nukleární zbraně. Ačkoli je to velmi pravděpodobné, stále musím používat slovo ,,teorie“, neboť to žádná oficiální zpráva detailně nezpracovala. S klidem však můžeme vypustit přídomek ,,konspirační“, neboť je dost věcných důkazů i hlasů odborníků.

Vzniklá mračna byla odborníky klasifikována jako pyroklastický proud, tedy sloučenina extrémně žhavých částic vznikajících při extrémní reakci. Tento jev byl dosud zaznamenám jen u dvou událostí: výbuchu sopky a výbuchu jaderné bomby. Pověřená vědecká instituce USGS, zjišťovala následky kolapsu, shromážděním odebraných vzorků 15  cm tlustého prachu z 35 míst dolního Manhattanu, kam dolétl v obrovském pyroklastickém proudění ve formě aerosolu. V něm našli mnoho chemických prvků, ale i dost toxických a vzácně se vyskytujících, jako baryum, stroncium, thorium, cesium, lanthanum, ytrium. Rovněž některé, vyskytující se pouze v radioaktivní formě po výbuchu.

Nejvíce vypovídající byl odběr ve vzdálenosti 250 metrů na pozemku WTC 01-16. Zde bylo naměřeno 3,67 gramů barya /kg prachu, 3,08 g stroncia/kg prachu. Ostatní odběry vykázaly 0,4 až 0,8 gramu barya/kg prachu, stroncia zase méně. Povolená úroveň je 0,015 gramu barya/kg prachu. Životu nebezpečná hodnota je již nad 0,4 gramu barya/kg prachu! Stroncium vytlačuje z kostí a zubů kalcium a tak je zeslabuje až k rakovině, která se na Manhattanu zvýšila po roce 2001 několikanásobně. Ještě 21 dní po útoku stále hořely požáry a tekla roztavená ocel, řekl 5. října 2001 na Národní konferenci statiků Leslie Robertson, jeden ze stavebních inženýrů WTC.

 „Běžte tam dolů a uvidíte roztavenou ocel, jak stéká místnostmi dolů. Jako v nějaké slévárně. Jako láva“

Zamoření radiací bylo silné, avšak nikoli akutní, protože samotný výbuch pohltila zem a kráter byl prolit stamiliony litrů vody. Především dlouhé požáry si však vybraly krutou daň. Požár hluboko pod povrchem trval 100 dní a uvolňoval množství radioaktivity a toxických látek. První 4 týdny museli požárníci měnit vybavení každý den, protože se jim rozlepovalo. I po 100 dnech stále vytahovaly buldozery ze země roztavený kov. Proto má drtivá většina požárníků leukémii a jiné druhy rakoviny. A pár ,,vyvolených“ má rakovinu kostní dřeně, kterou lze dostat výlučně po silném ozáření.

Zatímco zuřily požáry, tavila se ocel a nebylo vidět nebe, všude okolo poletovaly sněhově bílé papíry (viz. fotografie). Papíry ležely na žhavých vracích aut, vedle požárů, létaly skrze plameny a nebyl vidět ani jeden hořící!  Je známo, že síran hořečnatý spolu s kyselinou mění vlastnosti papíru a váže se na jeho vlákna. Všechny tyto složky byly nalezené ve vrstvě prachu na dolním Manhattanu. Baryum, cesium,  stroncium, kyselina dusičná a další exotické prvky nemohou vzniknout při běžném požáru ani při pádu budovy. Požárníci a záchranáři ze Světového obchodního centra trpěli a stále trpí stejnými příznaky jako jejich kolegové z Černobylu, nebo 300 000 vojáků postižených ,,syndromem Války v zálivu“. ,,Syndrom Války v zálivu“ není nic jiného, než otrava radiací z munice, která užívá ochuzený uran. Všichni mají před sebou pomalé čekání na konec.

Více než 10 000 obyvatel Manhattanu onemocnělo rakovinou (především štítné žlázy a leukémií) během několika let. 14 ze speciálně vycvičených psů, kteří pomáhali prohledávat trosky, zemřelo do několika týdnů. To je příliš rychlé i na rakovinotvorný azbest, který budovy též obsahovaly a na který americké úřady svádějí vinu. Oficiální zprávu totiž ani exotické sloučeniny, ani roztavená ocel, nezajímaly.  A o skeletu, který vznikl v kráteru, se radši nemluvilo vůbec. Skelet může vzniknout pouze při teplotách v řádu desítek tisíc stupňů a o sopečné oblasti se nebavíme, tudíž zbývá skutečně jen jedna možnost…

Zdroj: 1