Masakr, o kterém se nesmí mluvit: 701 mrtvých Pražanů. Americká letadla zuřivě pustoší Prahu

single-image

Den 14. únor 1945 – den, kdy zemřela dcera Josefa Lady. Lži s navigací a hodinkami. Byla to pomsta. (FOTO: ARFA)

Eva (16), dcera malíře Josefa Lady šla ve středu 14. února 1945 krátce po poledni na hodinu klavíru, když se ozval hřmot bombardérů. Eva se rozeběhla domů, aby varovala rodiče. Bydleli nedaleko Výtoně (v dnešní Ladově ulici).

Loading...

Čtrnáctého února byla popeleční středa (první den postní doby) a podle americké tradice je ten den i svátek zamilovaných – svatý Valentýn. Tento den se v roce 1945 zapsal do dějin Prahy jako “Krvavá popeleční středa”, nebo “Krvavý Valentýn”. Zahynulo 701 obyvatel Prahy, více než tisíc bylo zraněno.

Rakve po americkém bombardování před kostelem sv. Ludmily na náměstí Míru

Bomby padající z amerických letadel zasypávaly hustě obydlený střed Prahy. Pustošily jednu budovu za druhou, symbolem amerického řádění je rozbombardovaný klášter Emauzy, jeden z “klenotů” slavné koruny Karla IV, podle nechal postavit Nové Město. Bylo to zdaleka největší a nejzbytečnější bombardování v historii Prahy.

Rodina Josefa Lady, Eva zcela vpravo

K dalším velice těžce poškozeným patřil známý barokní Faustův dům v jižní části Karlova náměstí, proslulý z dob císaře Rudolfa II., či Vinohradská synagoga. Bomby zasáhly také tři nemocniční objekty.

Jedna z bomb dopadla například do Grébovky a zničila místní terárium s hady, takže plazi vylezli ven a hemžily se po parku. Výbuchu se ozývaly také z Vinohrad v okolí dnešní Vinohradské třídy, na Pankráci, ale i na druhé straně řeky.

Emauzy po americké bombardování

Nadaná klavíristka Eva Ladová domů doběhnout nestačila. Zahynula v necelých 17 letech při americkém bombardování 14. února někde v okolí Emauzského kláštera, který zničily americké bomby. Její otec malíř Josef Lada a jeho rodina se s její smrtí nikdy nevyrovnala. Ladova žena Hana zemřela v roce 1951 – šest let po smrti své dcery Evy. Podle rodinných přátel se usoužila.

Bombardování letouny USA bylo cíleno na civilní obyvatelstvo

Je takřka jisté, že útok amerických letadel B17 byl zcela záměrný, motivovaný pomstou a jeho cílem bylo poškodit území, které podle před pár dny ukončené Jaltské konference bylo ve sféře vlivu Sovětského svazu. Dobový tisk útok ostře odsoudil.

Časopis Pestrý týden (24. února 1945): „Anglo-americké teroristické letectvo svým náletem na pražské obytné čtvrti, nemocnice, dětské útulky, porodnice a kulturní klenoty naší země znovu dokázalo, že teror je systémem spojeneckého vedení války po všech stránkách.“

Národní politika (23. února 1945): „Vražedný cynismus nepřítele vybil se výhradně na bezbranném civilním obyvatelstvu, kulturních památkách, nemocnicích a městských obytných čtvrtích.“

Pomsta za Jaltu

 

Novodobé propagandě se podařilo záměr amerického náletu na Prahu 14. února 1945 zrelativizovat a vytvořit dojem, že šlo o jakousi chybu. Nejničivější útok na Prahu všech dob se – jako by “cudně” – podařilo takřka vymazat z paměti národa. Než se na tuto podivnou alternativní realitu podíváme podrobněji, je třeba událost zasadit do časového kontextu.

Dne 11. února 1945 Jaltská konference
Na Jaltské konference si Sovětský svaz, USA a Velká Británie rozdělily sféry vlivu po vítězství nad Německem – na němž měl zdaleka největší podíl Sovětský svaz. Je definitivně rozhodnuto, že Československo bude spadat do sféry vlivu Sovětského svazu.

Malíř Josef Lada s dcerami. Vlevo Eva, vpravo Alena

 

Dne 15. února 1945: Bombardování Drážďan
USA a Velká Británie během bombového útoku takřka srovnaly se zemí Drážďany v době, kdy už bylo jasné, že Německo válku prohrálo. O život přišlo 25 tisíc lidí, v drtivé většině civilní obyvatelstvo. Útok mnozí považují za válečný zločin.

Dne 14. února 1945: Bombardování Prahy
Bombardéry USA zaútočily na bezbrannou Prahu. O život přišlo 701 lidí, více než tisíc bylo zraněno zničeno a poškozeno bylo před 2 tisíce domů. Útok směřoval na civilní obyvatelstvo. Útok mnozí považují za válečný zločin.

Americké výmluvy

Američané se snažili nálet později vysvětlit jako chybu navigátora, který si údajně spletl Prahu a Drážďany, protože se v nich prý “řeky podobně vlní”. Navíc mu prý vysadila navigace, tak se mohl orientovat jen podle hodinek.

Tato nehorázná a odpudivá výmluva snad ani nemůže být brána vážně – ale část propagandou zmasírované veřejnosti jí však věří a dokola opakuje.

Lze si opravdu jen těžko představit, že by padl rozkaz shodit takřka 200 tun bomb na město, které navigátor určil podle hodinek. Praha a Drážďany jsou od sebe vzdáleny 200 km.

Skutečnou příčinou náletu tak zřejmě byla frustrace USA ze zpackané Jaltské konference (z jejich pohledu), která skončila tři dny před bombardováním Prahy. Cílem bylo co nejvíce poškodit území, které spadalo do sovětského vlivu.

O čiré zlobě svědčí i fakt, že útok nebyl mířen na továrnyale na hustě obydlený střed města a vedl i na nemocnice. Po náletu byly před chrámem sv. Ludmily vystaveno 400 rakví s ostatky obětí amerického bombardování.

Je to obrovská hanba, za kterou se USA České republice dosud neomluvilo.

Zdroj: Arfa.cz

Loading...
loading...

Podělte se o svůj názor

Your email address will not be published.