V Evropě se kromě ilegálních imigrantů, kteří často mizí neznámo kam, hromadí také tisíce neúspěšných žadatelů o azyl, kteří odmítají odejít. I přesto jim absurdně štědrý systém dál vyplácí sociální dávky a pomoc. Rakousko je na nejlepší cestě to změnit.
Odmítnutí žadatelé o azyl, kteří nehodlají opustit Rakousko, už nebudou mít nárok na jídlo a ubytování zdarma. Návrh má přimět ekonomické migranty, kteří nemají nárok na azyl, aby opustili zemi a nezneužívali její sociální systém. Návrh zákona, který musí ještě schválit parlament, je součástí širší reformy zákonů týkajících se cizinců v Rakousku.
Nová pravidla:
Žadatelé o azyl v Rakousku dostávají bezplatně ubytování, stravu a lékařské ošetření a 40 eur kapesné za měsíc. Odmítnutým žadatelům by stát přestal poskytovat ubytování a stravu.
Ti, kteří lžou o své identitě by mohli podle vládního návrhu zákona být potrestáni pokutou nebo tresty odnětí svobody. Za maření deportace hrozí pokuta ve výši 5000 až 15.000 eur (135.000 až 405.000 Kč) nebo až šestitýdenní vězení.
Vzniknout by měla takzvaná návratová centra, například v tranzitních zónách letišť, v nichž by rakouské úřady mohly zadržovat ty migranty, kterým jejich domovské země nevystavily dokumenty potřebné k návratu do vlasti.
„Je to jednoduchá věc. Prostě od rakouského státu nedostanou nic, pokud nemají právo zde zůstat. Je to tak těžké pochopit?“ cituje agentura Reuters ministra vnitra Wolfganga Sobotku.
Rakouský Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uvedl, že návrh zákona je „velmi diskutabilní“. Stejně tak kritizoval i loňskou novelu azylového zákona, která dala Rakousku jedna z nejpřísnějších pravidel v Evropě.
Stávající azylový zákon:
umožňuje Rakousku po překročení daného množství žadatelů o azyl vyhlásit stav nouze z důvodu ohrožení vnitřní bezpečnosti a pořádku a nevpustit do země žádné další azylanty. Vláda zavedla kontroly na hranicích s Maďarskem a s Itálií. Žadatelům uděluje pouze tzv. dočasný azyl na dobu maximálně tří let, než se situace v jejich zemi uklidní. Po uplynutí lhůty povolení k pobytu automaticky vyprší. Případné prodloužení bude záviset na situaci v domovském státě. Omezeno je slučování rodin. Na možnost pozvání dalších příbuzných si azylant musí počkat tři roky. Poslanci Svobodných zákon kritizovali jako „kosmetické úpravy“, žádali zcela zásadní změnu a odmítnutí přijímání ilegálních imigrantů, přicházejících přes řadu dalších bezpečných zemí.
„Jde o návrat k podstatě azylového práva, které nesmí být zneužíváno jako nástroj přistěhovalectví,“ uvedla rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitner.
Oporou přísného přístupu vůči ilegální imigraci je mladý rakouský ministr zahraničí a integrace Sebastian Kurz. Už před rokem šokoval politiky EU výzvou, že bychom se měli poučit ze striktního australského přístupu. Navrhl, aby země EU místo vítání a sociálních dávek pro všechny umístily ilegální imigranty na některé ostrovy na vnější hranici EU, kde by vyčkali, jestli budou uznáni za uprchlíky a vpuštěni k žádosti o azyl, nebo deportováni. Byl za to kritizován zejména neziskovými organizacemi a bruselskou byrokracií. Nyní se zastal Trumpova plánu na omezení imigrace z Mexika:
„Každá země na světě má migraci řídit a nedovolit, aby to pokračovalo nekontrolovatelným způsobem. Doufám, že ti, kteří v minulých letech podporovali otevřené hranice a masivní příchod ilegálních uprchlíků, už pochopili, že to byla chyba.“
Jak vysoké jsou sociální dávky?
Většina rakouských spolkových zemí kvůli vysokému počtu migrantů snížila dávky sociálního zabezpečení pro lidi, kteří požádali v zemi o azyl, na 520 euro na osobu. Neobešlo se to bez hlasité kritiky od poslanců sociální demokracie a strany Zelených. Ovšem v multikulturní Vídni ještě loni v říjnu dávali uprchlíkům až 914 euro na osobu (v přepočtu více než 24 tisíc korun) měsíčně.
Skandál loni vyvolalo zveřejnění příjmů rodiny z Afghánistánu, která si ve Vídni na dávkách přišla na neuvěřitelných 8.252 euro měsíčně. Otec žije od roku 2011 ve Vídni a v roce 2013 se přistěhovala jeho 44. letá manželka s devíti dětmi, dvě jsou údajně postižené. Manželka si vyžádala navíc umělé oplodnění a tuto nákladnou proceduru jí zaplatila zdravotní pojišťovna. Tato zpráva vzbudila velké emoce a odstartovala debatu o výši dávek a zneužívání sociálního systému.
Gernot Bluemel (ÖVP ): „Původní myšlenka na sociální minimum se zcela vytratila. Měla by to být podpora překlenovací a ne nezasloužený základní příjem.“
Vídeňský náměstek primátora Johann Gudenus: „Vídeň má pro takzvané uprchlíky příliš vysoké peněžní pobídky, jak ukazují tato čísla. Je třeba je výrazně snížit.“
Nechcete své lidi zpátky? Budou sankce!
Odmítnutí žadatelé o azyl většinou pocházejí ze států jako Tunisko, Alžírsko, Nigérie, Pákistán nebo Afghánistán. Neúspěšným a nevyhoštěným žadatelem byl i Tunisan Anis Amri, který před Vánocemi vraždil v Berlíně. Tunisko ho odmítlo přijmout zpět. Přijímání svých občanů se brání i řada dalších zemí. Rakousko je chce přinutit pomocí finanční sankce – země které nespolupracují, nedostanou rozvojovou pomoc. Jednotný postup EU je ale v nedohlednu: omezení rozvojové pomoci zemím, které odmítají spolupracovat, podporuje i Británie nebo Česká republika. Naopak proti jsou Švédsko a Itálie.
Merkelová: Ekonomičtí migranti musejí opustit Evropu. Ale kteří to jsou?
Evropská unie se loni na podzim dohodla na přijímání odmítnutých imigrantů s Afghánistánem. Německo tak deportovalo několik tisíc odmítnutých Afghánců. „Ti, kteří potřebují ochranu, ji u nás dostanou. Ale ti, kteří ji nepotřebují, kteří k nám přicházejí jen z čistě ekonomických důvodů, ti budou muset naši zemi opustit,“ řekla německá kancléřka Angela Merkelová. Na letištích však proti deportacím za své klienty demonstrovaly „neziskové organizace“, podle kterých Afghánistán není bezpečnou zemí, a jeho občané by tedy měli mít na azyl v Evropě právo. Úbytek klientů by ohrozil celý etnobyznys, navázaný na migraci. Méně imigrantů znamená pro tyto organizace méně eurograntů, méně peněz na integrační, adaptační, začleňovací i právní služby. Můžeme proto očekávat boj o definování ekonomické imigrace a velký odpor proti deportacím nejen od imigrantů, ale i z řad organizací, které se prací s imigranty živí.
Zdroj: 1