Takzvaný azovský incident, po němž byla část ukrajinského námořnictva zadržena ruskými pohraničníky, má nečekané diplomatické pokračování. Za velkého úsilí je možné jej interpretovat jako velké diplomatické vítězství oficiálního Kyjevu.
Pokud se však na situaci podíváme z pragmatického hlediska, pak se nám ve skutečnosti nepodaří najít nějaké významné škody pro ruské zájmy.
Donald Trump skutečně zrušil plánované setkání s Vladimirem Putinem na summitu G20 v Argentině. Je však nutné říci, že ti, kteří v tom vidí určitý druh katastrofy či porážky pro ruskou zahraniční politiku, pak nemohou jasně vysvětlit, v čem konkrétně spočívá. Ano, schůzka se nekoná, nebo se možná konat bude, ale jen v krátkém formátu, a to během daného summitu či v jeho zákulisí. V čem ale vlastně spočívají ztráty ruské strany?
Zdá se, že ti, pro něž je zrušení schůzky s americkým prezidentem špatnou zprávou, přemýšlí stejně jako politici východoevropských států a některých postsovětských zemí. Faktem je, že zrušení plánovaného setkání či návštěvy některého evropského prezidenta nebo premiéra ve Washingtonu je opravdu děsivou politickou předzvěstí, která poukazuje na rozhořčení washingtonské administrativy. Častokrát je to jakýmsi varováním před demisí nebo dokonce odnětím svobody. Ale podle takových šablon nemůžeme posuzovat Rusko a rusko-americké vztahy. Pro Putina a Rusko je vcelku normální, že Washington občas naštvou. Navíc, pokud Moskva najednou přestane Washington rozčilovat, pak je to známka toho, že s ní něco není v pořádku.
Pokud jde o informace a informační zdroje, tak se tam aktivně posuzuje velmi stará a sporná teze o tom, že právě Rusko, a především Vladimir Putin osobně, opravdu potřebuje schůzky se západními lídry. Rusko toho totiž od Západu potřebuje mnoho. Jde například o zrušení sankcí a překonání diplomatické izolace. Západu se ale bude bez Ruska žít dobře, a ještě ho může donekonečna trápit sankcemi.
Tato teze se však neshoduje s geopolitickou a ekonomickou realitou. Vzhledem k historickým zkušenostem je však nutné konstatovat, že tato či jiná forma sankčního tlaku na Moskvu existuje už několik stovek let a zmizí jen na krátkou dobu, a to při globální válce nebo té nejkrutější hospodářské krizi v Rusku. Jako například v 90. letech minulého století, kdy byly důsledky porážky ve studené válce mnohem ničivější než nějaké jiné sankce. Dokonce i západní zdroje neochotně přiznávají, že sankční politika vůči Rusku buď nefunguje nebo vede k nepředvídatelným pozitivním důsledkům pro ruskou ekonomiku. „Americké sankce dávají ruskému hospodářství nepředvídatelný impuls,“ konstatuje americký časopis The Wall Street Journal. „Nové sankce nebudou pro Rusko bolestivé,“ hlásá americký časopis Foreign Policy. Rozvoj ruského strojírenství na pozadí ekonomických sankcí — tak se nazývala loňská črta Japan Business Press, která popisovala (nutno přiznat, že vynuceně) obrození ruského strojírenství za sankčních podmínek. Hlavní citát zní následovně: „Pokud se bude ruské strojírenství vyvíjet takovým tempem, pak ztratí západní sankce veškerý smysl.“
Vše, co bylo výše uvedeno, ale neznamená, že sankce nemají na ruské hospodářství negativní vliv. Mají, ale kvůli jejich zrušení (jak ukazuje praxe) nestojí za to obětovat národní zájmy a rozhodně nestojí za to usilovat za každou cenu o přímé jednání na vyšší úrovni. Jak vyplývá z praxe, západní lídři Moskvu sami navštěvují. Ale ti, kteří si takovou návštěvu nemohou dovolit z vnitropolitických důvodu, jako například Trump, jsou nuceni za sebe posílat své zástupce, jako je třeba John Bolton nebo americký ministr energetiky James Perry. Právě kvůli takovým návštěvám bude muset administrativa Trumpa kompenzovat nepřipravenost prezidenta přijmout mediální a vnitropolitické důsledky přímého jednání s Putinem. Kromě toho je zrušení schůzky jakousi nepřímou, ale zjevnou známkou toho, že se americký prezident zkrátka zalekl — ví totiž, že s Putinem nehne, jak to dělá s lídry jiných zemí. A proto nebude moci před americkými voliči mluvit o dalším vítězství. Bylo by však špatné jen tak zrušit schůzku, jelikož by bylo takové zrušení v podstatě chápáno jako zbabělost, ale azovský incident posloužil jako skvělá záminka toho, aby se Trump schůzce vyhnul.