Osobním poradcem je Sergej Karaganov, děkan moskevské elitní univerzity. Zde je uveden výtah odpovědí Karaganova na otázky časopisu. Rozhovor se stal skutečným hitem v německých médiích.
Už před osmi léty, když začala válka v Gruzii se ukázalo, že je důvěra mezi velkými, proti sobě stojícími zeměmi, blízká nule. Tehdy právě Rusko spouštělo proces přezbrojení. Od té doby se situace ještě zhoršila. Už dříve Rusko varovalo NATO, aby se nepřibližovala k ukrajinským hranicím. Tehdy se Rusku podařilo v tomto směru zastavit postup aliance. Znamenalo to, že se ve střednědobé perspektivě nebezpečí války v Evropě sníží. Avšak současná propaganda připomíná válečný stav.
Ruská propaganda tohoto typu je oproti alianční velmi skromná. Pro Rusko je důležitý pocit bezpečí před zahraničními nepřáteli. Musí být připraveno ke všemu. Západ Rusy přesvědčuje, že jsou agresívní. Je to situace podobná té z konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let.
Západ vyhovuje zemím jako je Polsko, Litva a Lotyšsko tím, že u nich rozmisťuje raketové komplexy. Ale vždyť jim to stejně nepomůže, je to provokace. Pokud by došlo k rozsáhlé krizi, budou Ruskem tyto zbraně zničeny v první řadě. Rusko nebude nikdy bojovat na svém území!
Spiegel z toho odvodil, že Rusko se chystá napadat, posouvat se vpřed. Na to Karaganov reagoval:
Dnes jsou jiné zbraně. Situace je mnohem horší než před třiceti až čtyřiceti léty, to se musí chápat.
To, že Evropa plánuje útok na Rusko, je přehnané. Ale Američané otevřeně hovoří, že jejich sankce jsou určeny ke změně vlády v Rusku. To je otevřená agrese a Rusko musí reagovat.
Co se týká navrácení bývalé síly Ruska, kterou prosazuje prezidentova rada, jejímž jsem předsedou, věc se má tak. Rusko dělá užitečnou práci, chce se vzepřít další destabilizaci světového společenství do budoucna. Chce dosáhnout postavení silné mocnosti, chce jej nazpět. Chce se stát centrem velké Eurasie, místem kde vládne mír a spolupráce. K Eurasii bude patřit i kontinent Evropa.
Spiegel namítá, že Evropané Rusku nedůvěřují, nechápou jeho politiku a považují ji za podivnou.
Karaganov uvádí, že Rusko jim také vůbec nedůvěřuje. Po všech nedávných zklamáních je to přirozené. Z toho musejí vycházet. Rusko dělá něco, co lze nazvat taktickou výstrahou. Chce, aby bylo chápáno, že Rusové jsou rozumnější, silnější a rozhodnější, než si oni myslí.
Odvedení části ruských vojsk ze Sýrie, aniž by o tom byla informována Evropa, je podle Spiegelu nevhodné a boří to důvěru.
Podle Karaganova to byl velmi silný a znamenitý tah ruského vedení. Rusko má v tomto regionu silné postavení. Nemusí být tak silné v ekonomice a v umění vést jednání, ale zato má znamenité vojáky. V Evropě je politický systém, který nevydrží zkoušku časem. Nedokáže se přizpůsobit novým výzvám.
Mnozí Karaganovovi kolegové se často Německu a jeho problémům s běženci a jeho neúspěchům posmívají, jenže není třeba být domýšlivý. Ale co byste chtěli? Evropské elity se snažily o konfrontaci s Ruskem a našly ji. Proto Rusko nebude Evropě pomáhat, ač ve věci běženců by lehko mohlo. Například by mohlo uzavřít hranice, v tom dokáže fungovat desetkrát efektivněji než Evropané. Namísto toho se Evropa snaží spolupracovat s Tureckem. Je to její hanba. Rusko se přidržuje své tvrdé linie s úspěchem.
Spiegel uvádí: Stále mluvíte o tom, že jste Evropou a tím, co v ní probíhá, roztrpčeni. Avšak Rusko zcela nedávno do Evropy chtělo. Nebo jste chtěli Evropu z doby Adenauera a De Gaulla a jste překvapeni změnami?
Karaganov reaguje: Nerozesmávejte mě – většina Evropanů chce také právě tuto Evropu a ne tu současnou. V nejbližších desetiletích zřejmě nebude Evropa naším vzorem, tím co chceme a co potřebujeme.
Použití zbraní je správné opatření, pokud jsou očividně zasaženy zájmy státu. To platí jak vzhledem k Ukrajině, tak v případě, že se v blízkosti státu soustřeďují významné síly protivníka.
Myšlenka, že Rusko je připravené zahájit konfrontaci, je idiotská. Je možno vysvětlit proč NATO shromažďuje vojska v Pobaltí? Představte si, co by se s těmi vojsky stalo, pokud by skutečně došlo k otevřené konfrontaci. Taková pomoc NATO těmto zemím bude čistě symbolická, nic víc. Pokud aliance zahájí agresi proti zemi, která má takový jaderný potenciál, jaký má Rusko, bude potrestána.
K dialogu Rusko – NATO: Podobná setkání jsou víceméně nelegitimní. Navíc se aliance časem změnila na cosi úplně jiného. Začínala jako svazek demokratických států pro obranu. Postupně se všechno proměnilo a začalo soustavné rozšiřování. Rusko potřebovalo dialog v roce 2008 a v roce 2014, ale aliance příležitost k dialogu neposkytla.
Pro Rusy jsou hodnotami čest, hrdinství, odvaha, důstojnost. Není představitelné, aby na čest ženy bylo sáhnuto nějakým, sprostým způsobem.
Spiegel se dotazuje, zda se tím naráží na neblahý silvestrovský případ v Kolíně nad Rýnem.
Karaganov k tomu říká: Kdyby si něco takového dovolili muži v Rusku, byli by na místě zabiti. Chyba je v tom, že jak Němci, tak Rusové ztratili mnoho let hledáním univerzálních hodnot a v podstatě nechápali, o co se jedná. V sovětských časech hledali Rusové socialismus. Vaše hledání demokracie je velmi podobné našemu hledání socialismu.
Chyba ruské zahraniční politiky v poslední době tkví v tom, že nebyla žádná srozumitelná politika k nejbližším sousedům, k postsovětským zemím. Jen se subvencovalo a kupovaly se elity. Peníze se často kradly na obou stranách. A jak ukázal konflikt na Ukrajině, globální krizi se není možno vyhnout. Druhou chybou bylo, že se ruská politika příliš dlouho obírala nápravou chyb devadesátých let.
Rusko se změnilo na silnou euroasijskou mocnost. Byl jsem jedním z těch, kteří tuto cestu na východ vyznačili za správnou. V této chvíli mohu říci, že bychom se v určité míře měli opět obrátit k Evropě.