Trumpova a Netanjahuova vláda mají problém: jak zahájit masivní blízkovýchodní válku, aniž by pro ni měli zdůvodnění. Určitě usilovně pracují na tom, jak tento problém vyřešit. Pokud nebudou moci nalézt „ospravedlnění“ (což nebudou moci), budou si ospravedlnění muset vymyslet (což si vymyslí). Nebo najdou takové, které už vlastně sami stvořili. Ať už to dopadne jakkoli, můžeme si být jisti, že nebudou sedět se založenýma rukama. Historie učí ty, kteří se chtějí poučit, že pokud agresor v prvním dějství vytasí zbraň, v dalším dějství vystřelí.
Každý, kdo není úplně slepý, může v posledních několika týdnech registrovat nárůst protiruské propagandy. Dochází k tomu poté, co se na prach rozpadlo tvrzení o ruské stopě, jak pečlivě zdokumentovali bývalý analytik CIA Raymond McGovern, nebožtík Robert Parrya Paul Craig Roberts. Napříč celým mediálním spektrem počínaje dominantními korporátními médii jako New York Times, CNN, National Public Radio či The Washington Post přes časopisy The Atlantic a Nation a další „levicové“ publikace jako Mother Jones a Who What Why, jsou Rusko a Putin hystericky skloňováni v rámci fanatické kampaně vedené proti Trumpovi, jako kdyby byl Trump drahým přítelem Putina a Ruska a nebyl spojen s Netanjahuovou vládou a jejími blízkovýchodními plány. Jako kdyby Trump vše řídil.
„Rusko vidí nadcházející doplňující volby jako šanci vyvolat nové rozpory“ (NY Times, 13. 2. 2018),
„Ruský silný muž (Putin) dokázal provést jeden z největších aktů politické sabotáže v moderní historii“ (The Atlantic, leden/únor 2018),
„Poslední obvinění Muellera ukazují, že Trump pomohl Putinovi skrýt zločin“ (Mother Jones, 16. 2. 2018),
„Ruský vyhlídkový okruh pro realisty“(whowhatwhy.com, 7. 2. 2018)
atd.
Připomíná mi to obrat doprava, který provedli během a po skončení 1. světové války tehdejší „investigativní“ novináři. V obavách ze vzpoury zdola, okouzleni vlastní vizí budoucího světa, opojeni svou vlastní válečnou propagandou a přející si stát stranou zásahu vlády proti tehdejšímu disentu (zákon o špionáži, Palmerovy nájezdy proti tzv. radikálům atd.), mnoho pokrokářů oné doby podlehlo tehdy hurávlastenectví podobnému dnešní protiruské mánii.
Jen ten, kdo zcela postrádá smysl pro humor a je slepý k propagandě, se dnes hlasitě nesměje nesmyslným tvrzením médií o Rusku, byť tento smích provází zlá předtucha, že až na Blízkém východě dojde k výbuchu a až USA a NATO podpoří Kyjev při útoku na Donbas na východě Ukrajiny, svět vstoupí do velmi nebezpečného období. Trump mimo jiné prohlásil: „USA mají velkou sílu i trpělivost, ale pokud budou nuceny bránit sebe nebo naše spojence, nebudeme mít jinou možnost než úplně Severní Koreu zničit.“ Tedy totálně zničit 26 milionů lidí. Jeho násilnický izraelský kamarád Benjamin Netanjahu mezitím na bezpečnostní konferenci v Mnichově tvrdil, že Írán je „největší hrozbou pro celý svět“, srovnával ho s nacistickým Německem a tvrdil, že vyvíjí balistické střely, které mají zasáhnout vnitrozemí Spojených států. „Írán se snaží ovládnout náš region, Blízký východ, snaží se ovládnout svět prostřednictvím agrese a teroru,“ prohlásil. Zároveň přislíbil, že se postaví Íránu a každému, kdo ho podporuje, tedy Libanonu a Sýrii (a Rusku).
Také Putin podobně jako všichni bájní strašáci je dnes zobrazován coby nový Hitler chystající se pokořit svět. Pokud by americká veřejnost nebyla dostatečně „sofistikovaná“ a neuměla prohlédnout lži, zamyslet se a pak se nad věcí pousmát, mohly by nás čekat plakáty podobné těm z první světové války, tentokráte plakáty s ruskými vojáky (podobnými Hunům), s ostrými lesknoucími zuby podobající se silným a příšerným gorilám, jak se chystají zabíjet a znásilňovat. Když vloni prokázal Oliver Stone světu velkou službu tím, že natočil svůj čtyřdílný rozhovor s Putinem, přirozeně se mu dostalo nakládačky. Podobně tomu bylo s jeho filmem JFK, jediným filmem v historii, který byl recenzován a rozcupován listem Washington Post už rok před tím, než byl dokončen, a to na základě ukradeného scénáře. Washington Post: předmětem posledního filmu – bláboly. The Post: falešné zobrazení spasitele národa připomínající zveřejnění tzv. Pentagon Papers o vietnamské válce (což je jiný příběh). Ukazuje se, že Washington Post je skutečně nejmilejším přítelem CIA.
Ve svých rozhovorech s Putinem umožnil Oliver Stone, muž pravdy a cti, aby si diváci mohli udělat alespoň letmou představu o skutečném Vladimíru Putinovi. Přirozeně, Putin je především politikem a vůdcem velkého a mocného národa a jeho slova by měl člověk přijímat s určitou skepsí. Ovšem po shlédnutí čtyřhodinového rozhovoru Stonea s Putinem, i když málokdo asi vydržel celé čtyři hodiny, odchází člověk s pocitem, že je Putin rozumný muž. A když odložíme stranou dojmy, Putin získává body, které by si měl jednoznačně uvědomit každý, kdo respektuje fakta. Zaprvé: USA potřebují vnějšího nepřítele („vím to, cítím to…“). Zadruhé: USA zosnovaly státní převrat na Ukrajině při ruských hranicích. Zatřetí: Spojené státy obklíčily Rusko vojenskými silami a základnami USA a NATO s antibalistickými raketami, které mohou být, jak Putin po právu řekl Stoneovi, v několika hodinách přeměněny na standardní ofenzivní jaderné rakety cílící na Rusko. To je věcné a pravdivé tvrzení, které by mělo každého férového člověka přimět k závažnému zamyšlení. Kdyby Rusko mělo rakety, které by Spojené státy obkličovaly z Kuby, Mexika a Kanady, považovali by to Američané za přijatelné? Co by asi říkaly CNN a The New York Times? A přitom právě tato média záměrně popírají legitimitu ruských stanovisek, uchylují se k nálepkování a nelogické rétorice. Rusko je obklopeno silami a raketami USA a NATO a přesto je označováno za agresora. Stejně tak i Irán, který také čelí obklíčení. Tato média se totiž zabývají propagandou. Stejně jako v minulost i teď propagují válku. Volají po válce s Ruskem prostřednictvím Sýrie, Libanonu, Íránu a Ukrajiny, nihilisticky démonizují Severní Koreu (coby součást Obamova příklonu směrem k Asii a k obklíčení Číny, jak to brilantně ukázal John Pilger ve svém filmu Nadcházející válka proti Číně – The Coming War on China) což nelze nazvat jinak než jako spiknutí za účelem spáchání genocidy, jak to jasně dokládají Dr. Graeme MacQueen a Christopher Black ve svém otevřeném dopise Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Směřujeme ke globální válce, která přeroste v jadernou, pokud se mezinárodní protiválečné hnutí nedokáže rychle postavit na odpor. Většina lidí lamentuje na takovou válku, která ukončí všechny války, ale odmítá analyzovat faktory, které k ní vedou. Dochází k tomu krok za krokem. Mnohé kroky již byly učiněny a další přijdou co nevidět. Je to tak zřejmé, že to většina lidí ani nevidí nebo nechce vidět. Korporátní mainstreamová média jsou nepřátelé pravdy; jsou jednoznačně součástí pokračování operace CIA Mockingbird (kampaň CIA na ovlivňování médií z 50. let – pozn. překladatele) a ti, kdo se ještě na tato média spoléhají, jsou mimo realitu. Douglas Valentine v The CIA as Organized Crime říká, že CIA dlouhodobě usilovala o získání a kooptování „kompatibilní levice, která v amerických podmínkách představuje liberály a pseudointelektuální hledače svého místa, kteří jsou snadno ovlivnitelní.“ A dodává, že propagandu nevytváří pouze CIA, ale i armáda, ministerstvo zahraničí a červeno-modro-bílá, všudypřítomná reklama. Od doby tzv. Church Committee hearings v sedmdesátých letech (kongresového šetření činnosti zpravodajských služeb – pozn. překladatele) se nic nezměnilo. Valentine k tomu dodává:
Toto vše pokračuje i nadále nehledě na to, že koncem šedesátých let vyšla celá tato záležitost před veřejností najevo. Zásluhou technologického pokroku, včetně internetu, se síť rozšířila po celém světě a mnozí lidé si ani neuvědomují, že jsou její součástí, že podporují linii CIA. Říkají: „Asad je řezník“ nebo „Putin zabíjí novináře“, nebo „Čína utlačuje“. Nemají tušení, o čem mluví, ale podobnou propagandu nadále omílají.
William Blake moudře napsal:
A v každém pláči lidských strázní
i v děcku, které strachem lká,
a v každém hlase, kletbě zazní
zlá pouta v duši ukutá.
(přeložil Zdeněk Hron)
Jak rozetnout řetězy – to je náš úkol.
Edward Curtin
Zdroj: 1