Když se někdo odváží psát o problémech, o nichž vládnoucí politici nechtějí nic slyšet, dostane se mu označení „kontroverzní“ autor a touto nálepkou se média i jejich majitelé vypořádají také s myšlenkami a návrhy v jeho pracech obsažených.
V lepším případě se nezmiňují, v tom horším se možní čtenáři odrazují dalšími adjektivy – konspirační, extrémistický, prokremelský a podobně. Přesně tento osud potkal první tři knihy Thilo Sarrazina a nemine ani tu čtvrtou s dlouhým názvem „Přání otcem myšlenky Evropa, měna, vzdělanost, přistěhovalectví – proč politika tak často selhává“.
Věnuje se v ní především německé politice a jejím selháním, které mají negativní dopad na celou Evropskou unii. Z českého pohledu je extrémně důležitá pasáž věnovaná německé přistěhovalecké politice v období po zhroucení hraničního režimu v roce 2015. Zaměřuje se na převážně muslimské migranty z Afriky a západní Asie z pohledu více než půl století trvajících neúspěšných pokusů o jejich integraci do německé společnosti a ekonomiky. Snaží se tyto zkušenosti převést do statistického výhledu pro nejbližších 30 let.
Vypracoval modelovou projekci důsledků ilegální migrace, která vysvětluje dynamiku tohoto procesu. Zakládá se na tom, že většina migrantů (až 80%) jsou mladí muži, kteří za sebou v rámci slučování rodin přizvou manželského partnera a rodinné příslušníky. S ohledem na jejich vysokou míru porodnosti Thilo Sarrazin předpokládá, že jejich počet během dvou desetiletí vzroste na pětinásobek, jak nasvědčují dosavadní zkušenosti. Demografický vývoj Německa tedy bude záviset na každoročním počtu přicházejících uprchlíků. Jednoduchá tabulka v jeho knize vyráží dech.
Zde je třeba připomenout, že Angela Merkelová se brání návrhům na omezení (tzv. zastropování navrhované bavorskou CSU) přílivu migrantů na 220 000 ročně. Při zachování dosavadní dynamiky v letech 2016 a 2017 se tedy dá předpokládat, že k roku 2040 počet uprchlického obyvatelstva a jejich potomků dosáhne počtu kolem 25 milionů osob. V případě, že by se zvýšil na 0,5 milionu ročně by to bylo 45,5 milionu, tedy více než polovina dosavadních německých obyvatel. Jen pro pořádek dodávám, že při návratu na úroveň roku 2015 (příliv 1,2 milionu) by to již dosáhlo 90 milionů, takže Němci by se v roce 2040 stali ve své zemi menšinou.
Sarrazinova statistika dostatečně vysvětluje onen zdánlivě nesmyslný tlak na přerozdělování migrantů v rámci EU. Ostatně, George Soros se několikrát nechal slyšet, že Evropská unie by měla ročně přijímat 3 miliony uprchlíků, v tom případě by afrikanizace našeho malého kontinentu proběhla během života jedné generace. Dosavadní přístup německých úřadů, které zvolna povolují pro muslimské uprchlíky bigamii může celý proces islamizace a výměny původního obyvatelstva Německa urychlit.
Myslím si, že na popsání tohoto typu budoucnosti Evropské unie se hodí terminologie, kterou v roce 1990 používali moji podřízení na Federálním ministerstvu vnitra, když chtěli popsat předlistopadové poměry: „Víte, my jsme byli rozděleni jako koně na tažné a chovné. Tažní pracovali a chovní dělali kariéru.“ Vycházím-li z analýzy Thila Sarrazina, čeká nás něco podobného, jenže v původním významu těchto slov. Jen mi není jasné, kde se nachází bod zlomu, za nímž se to již utáhnout nedá…
Jaroslav Bašta
Zdroj: 1