19 cenných pravd, které mi prozradila moje 90letá babička

single-image

„Viděla jsem a přežila jsem toho mnoho, tančila jsem a zpívala, stoupala jsem po schodech života nahoru a milovala jsem. Mám velmi mnoho hezkých vzpomínek a mohu říci, že jsem žila svůj život opravdu naplno.

A kdyby měl můj život skončit ještě dnes, mohu klidně říci, že ničeho nelituji. Mohu se považovat za šťastnou ženu, když ještě v mých 90ti letech stále kráčím po vlastních.

Opravdu není nic, co bych nezažila.“

Toto jsou úvodní věty jednoho z nejnovějších zápisků v deníku, který si moje babička vedla za posledních deset let svého života.

V rukou držím 270stránkový zápisník v pevné kožené vazbě, do kterého si moje babička pravidelně zapisuje své poznámky, myšlenky či úvahy téměř každé ráno.

Vyjadřuje v nich svůj pohled na životní lekce, které se naučila, jakož i na ty, kterými právě prochází. A také zde popisuje své zkušenosti, bez kterých by nikdy nemohla nabýt své moudrosti.

Když mé babičce lékaři diagnostikovali v její 90ti letech terminální stádium rakoviny, zůstal jsem u ní v nemocničním pokoji sedět celý den v tichu, ale i ve smíchu, slzách a úctě.

A přestože její tělo bylo už velmi slabé, její mysl byla naopak mimořádně silná a jasná. Její smrtelná diagnóza ji donutila přemýšlet nad svým životem a nahlas začala uvažovat nad vším, co si do svého deníku za všechny ty roky zapsala.

Byl to vzácný a výjimečný den – od východu slunce až do pozdního večera jsem jí s láskou věnoval celou svou pozornost.

Jak jsem seděl u jejího lůžka, babička listovala ve svém deníku a zastavovala se u jednotlivých stran. Mnohé zápisky, které chtěla, abych slyšel, četla nahlas. Svůj životní příběh vyprávěla jemným, ale zaníceným hlasem.

Vyprávěla o lidech, které milovala, o jejích prohrách, utrpení, snech, úspěších a štěstí. Vyprávěla také o tom, jaké poučení si vzala ze všech těchto životních situací.

Dny, které jsem strávil s mojí babičkou v nemocnici, byly nepochybně jedny z nejpoučnějších dní mého života.

Moje babička opustila tento svět dva týdny poté, co jí lékaři diagnostikovali rakovinu. Odešla klidně, ve spánku.

Den poté, co navždy usnula, jsem zjistil, že babička mi odkázala v závěti svůj deník. Od té doby jsem ho celý přečetl nesčetněkrát od první stránky až po tu poslední.

V minulosti jsem se několikrát podělil o její moudrosti se čtenáři mého blogu a studenty našich kurzů. Dnes by moje babička oslavila své 100. narozeniny, a tak jí chci vzdát speciální poctu.

Při této příležitosti se chci s vámi podělit o výňatky z jejího deníku, které mi před deseti lety četla a vysvětlovala v nemocničním pokoji.

Zde již je 19 citátů, které jsou ukázkou velké životní moudrosti. Zbývá mi jen doufat, že i vy si z nich vezmete nějaké poučení:

1. Příliš mnoho lidí žije svůj život jen v jakési setrvačnosti, a přitom si neuvědomují, že si mohou žít podle svých představ.

Nežijte tak, jako kdyby všechno už vám bylo dáno a už nemá smysl se o něco pokoušet. Raději zjistěte, jaké zálibě byste se chtěli věnovat, k čemu máte talent, jaká činnost je vaší vášní, a buďte za to vděční.

Neostávejte ve stínu druhých lidí. Nedovolte, aby vám druzí nařizovali, co byste měli udělat. Místo toho začněte SAMI rozhodovat o každém svém kroku na cestě životem!

Když naplníte náš život něčím, z čeho jste v životě opravdu nadšení, bude to mnohem lepší, než jen strávit život čekáním na něco, co si přejete.

2. Největším požehnáním je kráčet po té správné cestě.

V životě není nejdůležitější to, že se vám podaří dosáhnout všeho, co si přejete. To nejdůležitější je ve skutečnosti to, že usilujete o něco, po čem doopravdy toužíte.

To, na čem opravdu záleží, je ta nekonečná životní pouť k horizontu. To, že se neustále posouváte vpřed. Jednoduše řečeno, důležité je mít v životě nějaké smysluplné cíle, které námi hýbou vpřed, a také to, co jsme se v životě naučili. Je to tak.

Ten hlavní důvod, proč přejít z jednoho místa na druhé, je dozvědět se, co se nachází mezi těmito dvěma místy.

A právě tam vždy najdete svou vášeň, lásku, sílu a ty nejkrásnější vzpomínky, které vám zůstanou už navždy.

3. Ochota dělat těžké věci nám otevírá dveře k mnoha skvělým příležitostem.

Jednou z nejdůležitějších schopností, kterou můžete během života záměrně rozvíjet, je ochota přijmout věci takové, jaké jsou, a poprat se s problémy a nepohodlím, které vám život přinese. Neboť ty nejlepší věci bývají téměř vždy těžké, alespoň ze začátku.

Když se tím ale necháte odradit, může se stát, že o tyto skvělé příležitosti přijdete. Naučit se novou dovednost je těžké. Vybudovat úspěšnou firmu a začít podnikat je těžké.

Napsat knihu je těžké. Manželský život je těžký. Být rodičem je těžké. Udržet si zdraví je těžké. Všechny tyto věci jsou však výjimečné a stojí za to.

Začněte si to uvědomovat. Pokud se zlepšíte v tom, že budete ochotně dělat i náročné věci, je téměř jisté, že nebudete mít problém pustit se i do méně náročného úkolu.

4. Malé, nenápadné změny našeho přístupu se vždy projeví v dlouhodobějším horizontu.

Představa toho, že je moudré vždy postupovat krok za krokem, se nám může zdát až absurdní. Ale čas od času se každému z nás stane, že na to zapomínáme a toužíme po okamžitém uspokojení.

Chceme, co chceme, a chceme to ihned! A právě tato naše dychtivost nás občas svede k tomu, abychom si naložili na svá bedra více, než jsme schopni unést.

V těchto chvílích si vždy připomeňte, že tři sta pytlů mouky na jedenkrát neodnesete, ale dokážete je odnést na třistakrát po jednom pytli. Malé, opakované pokusy nás postupně dovedou tam, kde chceme být.

5. V šachu, jakož i v životě nikdo nevyhraje tím, že se pohybuje pouze dopředu.

Pokud chcete vyhrát, někdy je třeba provést tah vzad. Když máte pocit, jako kdybyste utíkali z jedné slepé uličky do další, to může být znamením, že vlastně nejste na té správné cestě.

Možná až teď zjišťujete, že vám bylo souzeno jít po levé cestě, přestože jste si vybrali pravou. To je úplně v pořádku. Život nás postupně učí, že máte právo obrátit se a jít zpět.

Pokud tedy musíte, otočte volant a vraťte se zpět. Vzdát se je něco zcela jiného než začít znovu, tentokrát již ve správnějším směru.

6. Největší životní zklamání jsou často výsledkem našich nepřiměřených očekávání.

Když jsme ještě mladí, máme příliš mnoho očekávání. Ale s každým přibývajícím rokem našich očekávání postupně ubývá.

Je podstatné pochopit, že pokud se naučíme své nerealistická očekávání krotit, pokud se umíme smířit s tím, že zdaleka ne všechno je tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát, můžeme tak předejít zbytečnému stresu a zklamání.

Když si udržíte pozitivní přístup k životu a otevřenou mysl, rychle pochopíte, že život není o nic lehčí nebo těžší, než jsme si zpočátku mysleli.

Jinými slovy, to „lehké“ i to „těžké“ v životě nemá vždy takovou podobu, jako bychom předpokládali.

To samozřejmě vůbec není špatné – život je tím pádem mnohem zajímavější, stačí jen chtít vnímat.

7. Náš pravý charakter vidět v plné kráse ve chvílích, kdy se nám daří, i když jsme úplně na dně.

Když se vám podaří vystoupit až na vrchol, zachovejte si skromnost. Když se budete brodit po kolena ve vodě, zachovejte si sílu. A když budete asi někde uprostřed, zachovejte si poctivost.

A zejména v obzvlášť těžkých dnech, kdy budete mít pocit, že to již nevydržíte, vzpomeňte si na to, že zatím jste na 100 % zvládli všechny vaše nejtěžší dny.

8. Život se mění ze dne na den. A rovněž se můžeme změnit i my.

Když na nás dolehnou těžké časy, máme tendenci se domnívat, že v budoucnu nás čeká víceméně totéž. Je zvláštní, že když se nám v životě daří, tímto způsobem uvažujeme jen zřídka.

Všichni si dobře uvědomujeme, jak prchavý je smích, úsměv či ten hřejivý a zároveň omračující pocit štěstí. Když zažíváme hezké chvíle, uvědomujeme si jejich neobyčejnou hodnotu, a když tyto chvíle pominou, ochotně pokračujeme v životě dál.

Avšak když jsme skleslí, zápasíme s problémy nebo jsme vystrašení, většinou smýšlíme jinak. Tehdy se domníváme, že zítřek bude stejný jako dnešní den, čímž si způsobujeme jen další bolest.

Takový přístup je názornou ukázkou zacykleného, sebenaplňujícího proroctví. Pokud budeme stále myslet jen na to, co se už stalo, co již bylo řečeno, co jsme cítili, pak budeme stále vnímat okolí stejnými zašpiněnými brýlemi.

Ať bychom dělali cokoliv, nikdy by se nám nepodařilo vnímat okolí jasně a soustředěně.

Pokud to nezměníte, budete se stále omlouvat a podporovat svůj „nepravdivý“ pohled na svět.

9. Můžeme bojovat a vyhrát pouze ty bitvy, které se týkají dneška.

Bez ohledu na danou situaci, můžete vybojovat pouze ty bitvy, které se vás týkají právě dnes. Avšak včerejšek a zítřek jsou dvě věčnosti, které dokáží s naší myslí řádně zatočit.

Pokud se tedy chcete pustit do těch bitev, které patří již včerejšku nebo teprve zítřku, musíte počítat s tím, že váš život bude mimořádně těžký a komplikovaný.

10. Nebýt „OK“ po celou dobu je zcela v pořádku.

Někdy to jediné, co umíme vnímat naší unavenou myslí a bolavým srdcem, je, že nejsme OK. Cítit tuto emoci je však lidské a když ji akceptujeme, nabydeme dojmu, že se nám trochu ulevilo.

Nemusíme se snad bavit o tom, že není OK, když někdo, koho jsme milovali, už není naživu, nedýchá a nedává své cenné dary tomuto světu.

Samozřejmě, že není OK, když se nám všechno rozpadne a z našeho vysněného života zůstanou jen trosky. Určitě není OK, když nemáme peníze a nerýsuje se vůbec žádná naděje, že by se naše finanční situace mohla zlepšit.

Je zcela jasné, že není OK, když nám zlomí srdce někdo, komu jsme věřili. Není OK, pokud jsme emocionálně vyčerpaní do té míry, že ráno zkrátka nedokážeme vstát z postele.

A také není OK, když se utápíme v neúspěchu, hanbě nebo žalu, o kterých jsme před tím neměli ani ponětí.

Ať už je příčina těžkého životního období jakákoliv, je dobré si uvědomit, že nebude trvat navždy. V těžkých chvílích bude stačit, když pochopíme alespoň toto. Už jen to bude více než OK.

11. Citlivost je třeba vnímat jako skutečnou sílu.

Přestože je citlivost v naší kultuře vnímána jako slabost, pravdou je, že intenzivní prožívání není projevem slabosti. Je projevem lidské bytosti, která je opravdu naživu a která ví, co je to soucit.

Citlivá osoba není zlomená nebo slabá. To naše společnost a její chápání života se staly dysfunkčními a neschopnými vnímat jakékoliv emoce. Není žádná ostuda, když vyjádříme naše autentické pocity.

Lidé, jejichž označují za „přecitlivělých“ či „komplikovaných“, jsou právě ti, díky kterým ještě neumřela naděje na uvědomělejší, laskavější a humánnější svět.

A proto bychom se nikdy neměli stydět za naše pocity, úsměv a slzy – neboť přinášejí světlo tomuto světu.

12. Pokud se svěříme někomu, komu na nás záleží, může nám to vyléčit zlomené srdce.

Když máme hluboko zlomené srdce, můžeme mít pocit, jako kdybychom se ztratili v lese – žádná cesta nikam nevede. A když nás v lese zastihne noc, je jisté, že už neuvidíme žádné světlo, které by nám mohlo ukázat cestu domů.

Když ale počkáme, až znovu vyjde slunce, a když potkáme někoho, kdo nám řekne příběh o tom, jak sám přenocoval na stejném tmavém místě, a pak přece jen pokračoval životem dál, často nám to dodá naději, kterou právě potřebujeme.

13. I chvíle o samotě jsou důležité.

Často nám pomůže, když si můžeme s někým popovídat. Vše s mírou. Chvíle, kdy se cítíme osaměle, jsou často přesně to, co potřebujeme, abychom mohli být opravdu sami sebou.

Toto je mimochodem jednou z nejkrutějších ironií života. Osamělost je nutná, protože když jsme sami, získáme odstup od našich závazků, nemusíme nic předstírat, začneme opět slyšet své vlastní myšlenky a vnímat, co nám říká naše intuice.

Připravte se na to, že v životě zažijete chvíle, kdy náš svět bude opravdu velmi tichý, a jediné, co budete tehdy slyšet, bude tlukot vašeho srdce. Proto se učte naslouchat jeho hlasu, jinak se může stát, že nikdy nepochopíte, co vám chtělo srdíčko říct.

14. Na to, abychom byli šťastní, většinou nepotřebujeme nic víc, než právě máme. Někdy by nám stačilo i méně.

Pokud už nemáte radost z nabytí nových věcí, zkuste přesný opak a začněte se jich zbavovat.

Váš život bude mnohem jednodušší a radostnější, když ho očistíte od všeho toho emocionálního a materiálního nepořádku, kvůli kterému byl zbytečně komplikovaný.

15. Každý den bychom měli začít s láskou, laskavostí a vděčností. Budeme se tak cítit nesrovnatelně lépe, než kdybychom náš den začali s přesně opačným postojem.

Pokaždé, když se ráno probudíte, vzpomeňte si na to, jaké je to privilegium, že jste naživu – že vidíte, slyšíte, myslíte, milujete, že máte něco, na co se můžete těšit.

Často si to neuvědomujete, ale každou tuto zdánlivě malou a samozřejmou součást vašeho života lze považovat za štěstí – a radost je pocit, který se začne objevovat pokaždé, když začnete být za všechny tyto věci vděční.

Je třeba si uvědomit, že štěstí vás nedělá vděčnými, ale právě naopak – štěstí budete pociťovat v případě, kdy začnete být vděční. Zaveďte si jeden malý rituál.

První věc, kterou uděláte ráno hned poté, co se vzbudíte, bude, že si začnete všímat dobro ve všem, co je vaše. Tímto způsobem budete vidět více dobra ve všem, s čím se v průběhu dne setkáme.

16. Měli bychom pečlivě zvážit, s kým chceme trávit svůj čas. Je to důležitější, než bychom si mysleli.

Travte svůj čas s hodnými, milými a laskavými lidmi. Preferujte společnost lidí, kteří jsou bystří, mají chuť do života a smýšlejí podobně jako vy.

Vztahy by vám měly pomáhat, a ne vám ubližovat. Obklopujte se lidmi, kteří mají ty osobnostní rysy, jaké chcete mít i vy.

Vybírejte si přátel, při kterých budete cítit vděčnost a hrdost za to, že je znáte, přátel, kterých obdivujete a kteří vás milují a respektují.

Jednoduše řečeno, buďte s lidmi, kteří už jen svou přítomností rozjasní váš den. Je to skutečně tak – lidé, se kterými se rozhodujete trávit čas, do velké míry ovlivňují, jaký člověk se z vás nakonec stane.

Život je prostě příliš krátký na to, abychom ztráceli čas s někým, kdo z nás vysává všechno štěstí. Když se od těchto lidí osvobodíme, budeme tací, jací DOOPRAVDY jsme. A být AUTENTICKÍ je jediný způsob, jak žít čestný, upřímný a skutečný život.

17. Zdravé hranice ve vztazích nám mohou zachránit život.

Když k nám někdo opakovaně přistupuje tak, jako kdybychom byli jen jednou z mnoha možností, je třeba mu omezit výběr tím, že pro něj nebudeme tak snadno dostupní.

Pravděpodobně to tak bude lepší pro všechny. Občas se musíme naučit být trochu lhostejní, ačkoli nám to může být proti srsti.

Protože občas se může stát, že pro někoho, kdo pro nás znamená mnoho, my neznamenáme téměř nic. Není to žádná hrdost či pýcha – je to jen zdravá sebeúcta.

Nenabízejte svůj čas a prostor někomu, kdo má o vás jen velmi malý zájem. Začněte si uvědomovat svou vlastní hodnotu a dobré věci, které můžete světu nabídnout. A zejména, nikdy se neuspokojte s něčím méně, než na co opravdu máte.

18. Právě v těch nejtěžších životních chvílích se ukáže pravá povaha lidí, kteří celou dobu říkali, jak jim na vás záleží.

Zamyslete se nad tím, kteří lidé s námi byli od samého začátku a také, kteří lidé byli při nás v těch nejtěžších momentech. Buďte vděční i za ty, kteří vás nechali tak.

Alespoň jste se mohli dále rozvíjet na tom prázdném místě, které po nich zůstalo. A také vám to pomohlo vzpomenout si na ty, kteří vás milovali i tehdy, když jste se cítili být nemilovaní. Budete si je tak vážit ještě víc.

19. Svět je vždy plný nových příležitostí, které na nás čekají.

Nikdo z nás neprojde životem jen tak, aniž by neztratil někoho, koho miloval, aniž by nepřišel o něco, co potřeboval, nebo o něco, o čem byl přesvědčen, že to tak mělo být.

Ale jsou to právě tyto ztráty a prohry, díky kterým jsme dnes silnější, a právě ony nás posouvají k budoucím příležitostem. Pokud jste tedy rozpoznali své nové příležitosti, akceptujte je.

Vyhledávejte nové vztahy a nové situace s vědomím, že vstupujete na nepoznané území života.

Buďte připraveni učit se, buďte připraveni na nové výzvy, a zejména buďte připraveni na to, že nové zkušenosti a noví lidé vám mohou navždy změnit život.

Myšlenky na závěr a slib

Tímto způsobem bych chtěl zakončit krátkou poctu, kterou vzdávám mé babičce. Vzpomněl jsem si ještě na jednu báseň od Christiana D. Larsona. Moje babička ji měla přilepenou na ledničce, když jsem byl ještě dítě.

A když jsem už byl dost starý na to, abych té básni rozuměl, babička mi z ní udělala fotokopii. Dnes, téměř o 30 let později, mám tutéž fotokopii zalaminovanou a připnutou špendlíkem na nástěnce v mé kanceláři.

Pojďme si teď přečíst slova, podle kterých se snažím žít nejlépe, jak vím:

„Slibuji sám sobě,

že budu silný,

aby nic nemohlo narušit klid mé mysli.

Že každému, koho potkám,

budu přát pouze zdraví, štěstí a blahobyt.

Že dám všem svým přátelům pocítit,

že mají svou cenu.

Že budu hledat u všeho světlou stránku

a k životu budu přistupovat pouze s optimismem.

Že budu mít jen dobré úmysly, konat jen dobro

a očekávat to nejlepší.

Že budu stejně nadšený z úspěchu druhých

jako z úspěchu vlastního.

Že zapomenu na chyby minulosti

a položím důraz na lepší výsledky v budoucnosti.

Že budu světu ukazovat jen veselou tváří

a usmívat se na každou bytost, kterou potkám.

Že budu věnovat hodně času tomu, abych vylepšil sám sebe,

až mi nezbude ani sekunda, abych kritizoval druhé.

Že budu velkorysý, abych si dělal starosti, příliš ušlechtilý, abych se zlobil, příliš silný, abych se bál,

a příliš šťastný, abych si dovolil nějaké trápení.

Že budu o sobě smýšlet dobře a hlásat to celému světu,

nikoli slovy, ale velkými skutky.

Že budu žít ve víře, že celičký svět stojí na mé straně,

dokud se nezpronevěřuji tomu nejlepšímu v sobě.“

A teď je už řada na vás…

Popřemýšlejte o bodech, se kterými se ztotožňujete nejvíce a proč.

Zdroj: 1

Loading...

Podělte se o svůj názor

Your email address will not be published.