Důkaz, že politici žijí mimo realitu. Totální výsměch chudým. Poslankyně žila týden z životního minima, 113 Kč na den

single-image

30. listopadu, týden poté, co deník Washington Post spustil hon na čarodějnice svým článkem „Falešné zprávy ruské propagandy“, Sněmovna reprezentantů poklidně přijala počtem 390 hlasů autorizační zákon o výměně informací – H.R. 6393 Intelligence Authorization Act pro fiskální rok 2017“, který navrhl republikánský reprezentant za stát Kalifornii Devin Nunes (jehož třetím největším sponzorem za rok 2016 je společnost Google parent Alphabet, Inc). Jde o návrh zákona, který se zabývá řadou sporných otázek, vztahujících se k výměně informací, včetně ruské propagandy, nebo spíše toho, co vláda nazývá propagandou, a navrhuje potenciální přísná opatření pro „provinilce“.

Je chudoba vlastně cool? Poslankyně za TOPku Adamová pět dní žila za stovku na den a vlastně to prý není problém. A práci si podle ní také najde každý, tak na co tolik povyku? „Pozdní večeře v rámci experimentu iDnes.cz Chudoba v Česku. Těstoviny s omáčkou z jedné cibule, drcených rajčat a půlky tempehu. Vše za bezmála 51 Kč a přitom porce dvě, takže mám rovnou i zítřejší oběd. Normálně bych ještě přidala sýr, ale ten si dnes odepřu,“ píše na svém facebookovém profilu poslankyně za TOP 09 Markéta Adamová. Proč si proboha člověk, jehož měsíční plat činí kolem 60 tisíc plus desetitisíce za různé náhrady a další příplatky, hrdinně odpírá sýr?

Poslankyně se totiž spolu s novinářkou Zdenkou Trachlovou a invalidním důchodcem Emilem Jírou zařadila do experimentu, který vymyslelo iDnes.cz. Server tak chtěl upozornit na to, že v naší zemi žije zhruba 150 tisíc lidí, kterým denně na běžné útraty zbývá životní minimum, tedy něco málo přes stovku. A tak si podobný život na týden zkusila i dáma, která normálně denně utratí mnohonásobek této částky. A kupodivu to zvládla a ani moc netrpěla, i když nad jejím jídelníčkem z tempehu a cizrny by asi většina českých domácností jen nevěřícně zírala.

Salát z červené řepy, cizrna a lučina

„Jídlo pro mě až takový problém nebyl. Je to ale o tom, že šetříte, skutečně plánujete každý výdaj, kupujete levnější věci a potraviny ve slevách,“ říká pro iDnes.cz Adamová, která se během svého chudého týdne stále stravovala dle zásad zdravé výživy. A tak místo parlamentní kantýny doma vyráběla saláty z levné červené řepy a mazala si chleba lučinou. A dokonce prý odolala a nenajedla se na konferenci – chudí lidé na ně přece nechodí.

Na otázku, vyžijete se 113 Kč denně, poslankyně sdělila: „Otázka, se kterou se na mne obrátili novináři iDNES.cz, ve mně vyvolala vzpomínky na studentský život. Tehdy, tedy před zhruba deseti lety, jsem s podobnou částkou vyšla, zvládnu to i dnes? Pokusím se o to. Dneska jsem snídala ovesnou kaši s jablkem a čaj, což jím každé ráno, akorát jsem si odepřela ořechy. Ty už by se do rozpočtu nevešly.“




Zbylo mi ještě 80 korun

„Experiment je u konce, v peněžence mi zbylo 80 Kč, které bych zřejmě běžně utratila třeba za hygienické potřeby nebo je šetřila na ošacení. Není to mnoho, ale potvrdila jsem si to, co jsem tušila – vyžít se z té částky dá, jen je třeba promýšlet opravdu každý výdaj. A snažit se, pokud to jen trochu jde, nejen snižovat výdaje, ale zejména zvyšovat příjmy,“ je si jistá Markéta Adamová…

Pět dní je sakra málo

Zároveň ale uznala, že pět dní, tedy doba, po kterou byla za chudou, je sakra krátká. „Spousta věcí, které si běžně kupuji, jsem si zkrátka minulý týden nedopřála. Kromě toho jsem zdravá, nemám vážné problémy, které bych musela řešit,“ říká Adamová. Chudí si ale nemohou vyskakovat, utrácejí jen za nutné výdaje jako je jídlo, hygienické potřeby a oblečení. Podle výzkumu Českého statistického úřadu z loňského roku zhruba čtvrtina lidí s příjmy pod hranicí ohrožení příjmovou chudobou nenavštívila v posledním roce kino, divadlo nebo historickou či kulturní památku.

Invalida tak žije běžně. A vystačí.

Své si užila i redaktorka iDnes.cz, která se za týden naučila obíhat obchody s diskontními potravinami i lovit v kontejnerech u obchoďáků. Jen pan Jíra žil tak, jak žije pořád. Bez tempehu a cizrny. „Za dnešek jsem utratil celkem 50 korun. Koupil jsem si chleba, šťávu do vody a tvarohové duketky. Dnes už nikam nepůjdu, spolubydlící odjela, a tak budu hlídat náš „zvěřinec“: koťata a psa. Tento týden jsem vlastně jen popisoval svoje běžné útraty. Kvůli experimentu jsem se nemusel nijak uskromňovat. Jak už jsem napsal dříve, 114 korun na jídlo je dost. Horší je, když z toho má člověk platit řadu dalších věcí,“ krčí rameny invalidní důchodce.




Jídlo problém není, boty a léky ano

Je totiž v tomto oboru mazák. Několik let byl bez domova a spal na ulici, ve squatech anebo na ubytovně, momentálně sice bydlí v podnájmu, ale jelikož kromě střechy nad hlavou platí také dluh u dopravného podniku, na měsíc mu z invalidního důchodu běžně zbývá pár korun. „Nakupuju co nejlevněji, ale na slevové letáky se nedívám. Prostě občas vezmu batoh a chodím půl dne po Praze, cíleně obcházím obchody s levnými potravinami a supermarkety, kde mívají maso ve slevě,“ říká Jíra. Oblečení v pohodě za pár korun koupí v sekáči. S botami je to ale problém. „Mám na obou nohách kostní výrůstky – falešné malíčky. A vybírat boty je pro mě proto velký problém. Většinou je kupuji na vietnamských tržnicích nebo ve výprodejích za tři až pět stovek. Správně bych měl nosit speciální ortopedickou obuv, ale kde na to vzít? Takové boty stojí třeba tisícovku a pojišťovna je neproplácí.“

Dluhová past kvůli lékům?

Pojišťovna neproplácí ani všechny léky. „Lidé třeba potřebují akutně léky na srdce nebo proti bolesti. Pojišťovna jim doplatek někdy zpětně proplatí, ale musí si o to zažádat a čekat třeba dva měsíce a není ani jisté, že bude pojišťovna nakonec souhlasit. Jsou tak nuceni si léky koupit, i kdyby si na ně měli půjčit. Kvůli tomu pak někdy padají do dluhové pasti,“ tvrdí pan Jíra.

Z pár tisícovek dluhu je 140 tisíc

Po pěti dnech chudoby se poslankyně, novinářka a invalida sešli v kanceláři Adamové a probrali to, co by se podle nich mělo v této oblasti změnit. Jíra s Adamovou se shodli na tom, že charitativní organizace by se měly lidem pomoci v návratu do běžného života, problémy jsou podle Jíry také v exekucích. S těmi má totiž podle iDnes.cz osobní zkušenost. Párkrát ho chytil revizor v pražské MHD, dluh 5 500 korun však vyrostl na téměř 140 tisíc.

Sociální systém funguje, říká poslankyně

Podle poslankyně je ale vše vlastně v pořádku a stát vše řeší. Sociální systém funguje, snažit by se měla charita a sami chudí. „Mám ráda přísloví: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho chytat ryby a pomůžeš mu na zbytek života.“ Myslím, že je třeba, aby lidé v těžké situaci hledali cestu, jak si zvýšit své příjmy, pokud je to jen trochu možné. A ti, kteří tuto možnost nemají, mohou maximálně využívat sociální systém,“ řekla Adamová.




Demonstrace toho, že se vlastně nic neděje?

Experiment iDnes.cz sledovala se zájmem i studentka Layla Bartheldi, která o něm píše v článku pro magazín A2alarm. Pokus se prý příliš nepovedl, vystoupení političky Markéty Adamové v seriálu iDnes o chudobě se podle ní zvrhlo v demonstraci toho, že život na dně je vlastně v pohodě.

Instagramový profil pražského hisptera

Adamová podle studentky ovšem možnost představit svoji už tak dost omezenou osobní zkušenost pojala jako prostředek pro potvrzení své představy, že chudoba vlastně zase tak hrozná není. „Online přenos jejího experimentu se brzy změnil v instagramový profil průměrného pražského hipstera, plný fotek naaranžovaného jídla. Úvodní text připouštějící, že pokus není zcela přesný, jelikož dvě z aktérek mají již předplacenou kartu na městkou hromadnou dopravu, internet a telefon, je spíše alibismem než uvedením do kontextu,“ zlobí se Bartheldi. „Pokud by se mělo jednat jen o zkoušku, zda se lze za 113 korun na den najíst, mohli dát autoři projektu kameru do libovolného pokoje na studentské koleji a viděli by, že je možné za tuto částku sehnat nejenom jídlo, ale dát si k tomu ještě večer pár piv,“ popisuje vlastní zkušenosti studentka.

Chudoba bere člověku důstojnost

Adamová podle ní, navzdory tomu, že sedí v různých výborech pro lidská práva, nezohlednila jednu základní věc. „Chudoba člověka ovlivňuje i po psychické stránce. Bere mu důstojnost a sebedůvěru, bez kterých se do běžného provozu nezačleňuje snadno. Zjednodušování, kterého se projekt iDnes dopouští, bohužel vede k představě, že chudoba je cosi jako životní styl, který si lidé dobrovolně volí.“

Práce je, říká poslankyně. Viděla totiž inzerát

Poslankyně Adamová zveřejnila po ukončení projektu video, ve kterém předvádí, kolik našla „na první dobrou“ pracovních pozic přes inzerát, jen pokladní v supermarketu hledají prý skoro všude. Práci si tedy podle ní najde každý. Evidentně si totiž myslí, že zahlédnout inzerát je skoro to samé jako práci skutečně získat. „Mezi nabídkami práce, které ukazuje, jsou navíc i místa známá nedůstojnými pracovními podmínkami. Na těchto pozicích na prvním místě stojí maximální pracovní výkon a člověk je snadno odložitelnou položkou. Přitom za svou dřinu nakonec nedostane o mnoho víc, než to, co pokryje náklady nutné k jeho přežití. Nebylo by na místě konečně si uvědomit, že ochota udřít se není lidskou povinností,“ ptá se studentka.

Jak krabička margarínu vyřeší situaci pražských hladovějících?

Adamová během svého pětidenního martýria objevila i takové vymoženosti, jako komunitní lednici na Pankráci, ve které našla krabičku margarínu a jednu porci hotové svíčkové. „Tím je v jejích očích situace hladovějících v Praze vyřešena. Dále letmo jmenuje několik dalších míst, kde je možné sehnat třeba oblečení, bohužel však bez vědomí skutečnosti, že většina lidí nemá možnost strávit den objížděním Prahy a získáváním všech potřebných věcí podobně, jako když ona chodí po Palladiu a vybírá si boty,“ kritizuje Layla Bartheldi.




Kdyby se ti chudí jen trochu snažili…

„Poselstvím této reality show bude pro mnoho přihlížejících patrně jen stávající pravicová představa, že každý je svého štěstí strůjcem. Že všechno co v životě máme, získáváme čistě svou snahou a pílí bez závislosti na sociálních podmínkách, ze kterých vycházíme. A tak zatímco chudí lidé zůstanou i po skončení „experimentu“ uvězněni ve svých nedůstojných životech, Adamová bude v bezpečí svého domova o zážitcích ze hry na chudobu vyprávět svým přátelům u kvalitního vína a všichni společně si budou říkat: No jo, kdyby se tak ti chudí lidi jenom trochu snažili,“ konstatuje hořce studentka.

A my bychom dodali, jak ostatně stojí v titulku, že nejen jídlo potřebuje člověk, ale třeba i tu nejzákladnější drogerii, s čímž ovšem dáma z Poslanecké sněmovny, jíž každý měsíc přistane na účtu kolem sta tisíc, zjevně nepočítá. A léky, oblečení, trochu toho nádobí, člověk musí také někde spát (a v něčem); bydlení podle poslankyně řeší jiná dávka, už ale ne elektřinu a plyn, inu, všichni to známe, že. Takže by nás zajímalo, jak by si poradila paní chytrá s těmito problémy…

Zdroj: 1

Loading...

Podělte se o svůj názor

Your email address will not be published.