Sobotka dlouhé týdny jako kdyby ani nebyl. Poté, co stranu přivedl k seriálu volebních porážek (včetně říjnových sněmovních voleb byly postupně čtyři), se bývalý premiér a bývalý předseda ČSSD vypařil.
Připomínají ho, bohužel, ale jiní. Vyšetřovací komise sněmovny ke kauze OKD, jejíž zřízení bylo iniciováno Piráty a hnutím ANO, je nepochybně přímým útokem na Sobotku a jeho hlavního poradce, osobního přítele a advokáta v jedné osobě, Radka Pokorného. Není to nic pěkného a tato komise má mít první sezení právě dnes. A členové komise nepochybně čekají také na verdikt příslušného soudu, který rozhoduje o tom, zda odhadce a dva manažeři Fondu národního majetku, konali při stanovení odhadu ceny OKD a dalších krocích lege artis. O tom, že je celý útok na Sobotku a Pokorného také vážným útokem na sociální demokracii, není třeba vůbec pochybovat. A tak jediné zpravodajství médií, pokud ČSSD bude jen jednou z komparzu opozičních stran ve sněmovně a nepůjde do vlády, bude jeden rok a možná dva věnováno výsledkům vyšetřování této komise a tedy Sobotkovi. Sobotka by udělal nejlépe, kdyby odešel ze sněmovny tak, aby svou stranu, nezatěžoval svými velkými problémy. Ale to není Sobotkův styl, to všichni víme.
Sobotka dostal v roce 2010, při mém odchodu z funkce předsedy sociální demokracie, do správy nejsilnější politickou stranu v zemi. Ještě na podzim roku 2010 žil z výsledků mé práce při komunálních a senátních volbách a mohl se naparovat jako páv. ČSSD byla na konci roku 2010 nejsilnější politickou stranou na všech úrovních české politiky: v parlamentu, v krajích i v komunální sféře. Všechny volby, které od té doby proběhly, byly horší, než byl ten „můj“ nejslabší volební výsledek ve sněmovních volbách v květnu 2010. Zašantročit během sedmi let takové politické hodnoty, jak se to podařilo Sobotkovi, je skutečně unikátní a nevídané. Schopnost strategického uvažování Sobotky se vždy blížila k nule. V tomto zaostával o parník za svými politickými partnery i soupeři prezidentem Zemanem a předsedou hnutí ANO Babišem. Sobotka nebyl nikdy schopen vyhodnotit prakticky cokoliv důležitého v české politice správně a nebyl tak schopen zvolit politicky optimální postup.
Dnes „své“ straně doporučuje, aby zůstala v opozici a nešla do koalice s hnutím ANO. To vše v situaci, kdy je sněmovní klub ČSSD v důsledku jeho výběru lidí na předních místech kandidátky díky jeho osobnímu zájmu nemít potenciálně žádné politické soupeře, až na několik málo výjimek, bez zajímavých osobností a výtečných řečníků. Prostě možnost, že by se ČSSD z opozičních lavic stala, s tímto materiálem, kde na všechno dohlíží přes své brýle poslanec Sobotka, vůdčí silou opozice, se limitně blíží nule. Strana nutně potřebuje jít do vlády, aby se zviditelnila. Jiná věc je, zda do vlády půjde pět Sobotků, obrazně řečeno anebo pět Zimolů. Pokud půjde do vlády pět Sobotků, je celá věc ztracena a po podzimních volbách bude ČSSD sčítat jen ztráty a připravovat se na svůj konec. Pokud do vlády půjdou lidé, skutečné osobnosti, které bude A. Babiš a zejména česká veřejnost respektovat a jež budou představovatzměnu,může se ČSSD ze dna odlepit. A to nejen v cinknutých průzkumech veřejného mínění z dílny CVVM….
Takže Sobotka by měl přestat škodit a podle možností zmizet z poslanecké sněmovny a řešit si svůj velký politický i právní problém – kauzu OKD – aniž by zatěžoval ČSSD. Jak to kdysi napsal jeden prozíravý muž, když posuzoval schopnosti Vasila Bilaka, do jeho materiálů: „nepouštět na saka“. Prostě krejčí Vasil Bilak, nebyl schopen ušít slušné sako. A B. Sobotka není schopen rozumného strategického uvažování. Ať to nechá na nových šéfech strany, Hamáčkovi a Zimolovi, kterým zanechal stranu v úplných troskách. A kteří teď jdou s kůží na trh.
Jiří Paroubek