Touto ukázkou vnesu trochu impulzu pro zamyšlení… známe pravdu, nebo pouze přebíráme překroucené informace? Mnoho lidí si myslí – a používá jako argument (zjednodušeně) to, že přírodní národy v oblastech, kde neměly přístup k čerstvému ovoci, zelenině, bylinkám, oříškům a semínkům po celý rok, si ulovily nějakého bizona (či jiné divoké zvíře), upekly si jeho okořeněné stehno na ohni a pustily se do pořádné žranice… Pak se spojily s Velkým Duchem a přinášely moudrost do své komunity, nebo kmene.
Ale, co když jsou tyto představy „vzdáleny pravdě“? Co po staletí tyto národy věděly a co bílý „muž“ nepochopil?
Přečtěte si pozorně jednu velmi zajímavou ukázku z knihy „CUKROVÉ TRÁPENÍ“( William Dufty) a zkuste procítit, kolik dalších informací a používaných argumentů nemusí být tím, čím se zdají.
V létě roku 1933 se jistý americký zubař vypravil do předhůří kanadských Skalistých hor, do oblasti Yukonu…
Dr. W. Price zde objevil indiánské kmeny, jejichž celkový zdravotní stav ani zdraví jejich chrupu neohrozila kultura a obchodní zájmy bílých vetřelců. Zimy v Yukonu bývají velice kruté a dlouhé. Citrony ani pomeranče zde není možné pěstovat. Většina zdrojů vitaminu C zde zkrátka neexistuje. Indiáni zde žili prakticky jen z lovu divoké zvěře. Americký cestovatel se proto podivoval, jak je možné, že nejsou sužováni kurdějemi.
Prostřednictvím tlumočníka se jednoho starého indiána zeptal:
„Jak vaši lidé unikají kurdějím?“
„To je nemoc bílých mužů,“ zněla odpověď.
„Není tedy možné, aby kurděje napadly indiána?“ otázal se doktor Price.
„Možné to je,“ řekl indián.
„Indiáni však vědí, jak kurdějím předcházet. Bílý muž ne.“
„Proč neporadíte bílým, jak se tomu bránit?“
„Bílí muži toho vědí příliš mnoho, než aby se indiána vůbec zeptali.“
„Kdybych se zeptal, řekl byste mi to?“
Starý indián řekl, že by Priceovi tajemství svěřil, ale že se musí nejdříve poradit s náčelníkem kmene. Když se z porady vrátil, oznámil, že jeho náčelník souhlasil s prozrazením tajemství příteli indiánů, který jim poradil, aby nekupovali mouku a cukr z obchodů bělochů.
Pak stařec podrobně popsal, jak lovci uloví losa, otevřou zvíře v zadní části hřbetu a odhalí ledviny. Tam se nachází orgán, který indiáni nazývali dvěma malými tukovými koulemi. Nadledvinky! Ty byly rozřezány na tolik dílů, jako bylo členů kmene. Každý indián snědl svůj příděl. Zkonzumovány byly i stěny žaludku uloveného zvířete. Primitivní národy, jejichž moudří studovali zvěř ve volné přírodě, se naučily konzumovat vnitřní orgány zvířat. Maso ze svaloviny se často házelo psům.
Moderní člověk, který jí pro potěšení, nikoliv pro přežití, činí pravý opak. Indiáni na Yukonu tak dokázali po staletí získávat vitamín C z nadledvinek losů a medvědů grizzly.
A jako návdavek přidám ještě jednu ukázku z této fantastické knihy, která je vlastně takovým proroctvím, které se dnes lidem děje.
Tak, jak lidé zachází se zvířaty, tak je zacházeno s většinou lidstva. Pokud tedy míníte jíst dále maso a někteří jako argument pro toto rozhodnutí používat „přírodní národy“, pak je dobré se zamyslet, jaký druh masa tyto „přírodní národy jedly a v jaké formě“, stejně tak „jak zacházely se zvířaty“ a zda vy máte takovýto druh masa k dispozici. Protože jsi to, co jíš – a to tyto „přírodní lidé spojeni se Zemí“ velmi dobře věděli.
V roce 1855 náčelník kmene Duwamishů Sealth, který sídlil v oblasti dnešního státu Washington, napsal prezidentu Franklinovi protestní dopis v reakci na prezidentův návrh vykoupit indiánskou půdu. Město Seattle, jehož současný název vznikl zkomolením náčelníkova jména, bylo vystavěno v centru země Duwamishů. Náčelník ve svém dopise varoval před zhoubnými návyky bílých:
„Jak můžete prodávat nebo kupovat oblohu nebo zemi? Pro nás je taková myšlenka nepochopitelná. My nevlastníme vzduch ani průzračnou vodu. Jak byste je od nás mohli koupit?
Víme, že bílý muž nedokáže pochopit naše způsoby. Víme, že pro bílého muže je jeden díl země stejný jako druhý, protože bílý muž je cizinec, který přichází za noci a bere si od země, co potřebuje. Země mu není bratrem, nýbrž nepřítelem, a jakmile ji dobude, odchází. Opouští hroby svých otců a dědictví jeho dětí je zapomenuto.
Pro rudého muže je vzduch vzácný, protože jej sdílí se zvířaty a stromy. Bílý muž nevnímá vzduch, který dýchá. Stejně jako pomalu umírající člověk není ani on schopen vnímat zápach…
Bílý muž musí se zvířaty na svých pozemcích zacházet jako se svými bratry. Jsem divoch a nechápu jinou cestu. Viděl jsem těla tisíců rozkládajících se bizonů, které zanechal v prérii bílý muž, jenž je zastřelil z projíždějícího vlaku…
Čím je člověk bez zvířat? Pokud vymizí zvířata, zahyne člověk velkou osamělostí ducha, neboť cokoliv se stane zvířatům, stane se i člověku.
Všechno spolu vzájemně souvisí. Cokoliv postihne zemi, postihne i její syny. Víme to, co jednou zjistí i bílý muž. Náš Bůh je stejný jako váš.
Můžete si myslet, že vám Bůh patří, stejně jako chcete, aby vám patřila půda. To se vám však nemůže podařit. On je podstatou člověka, a jeho láska je stejná pro rudého i bílého muže. Pro něj je tato země vzácná. Poškozováním země dáváte najevo pohrdání jejím stvořitelem… Pokračujte ve znečišťování svého rodiště a jedné noci se udusíte ve vlastním odpadu.
Mohli bychom vás pochopit, kdybychom věděli, o čem bílý muž sní a o jakých nadějích vypráví svým dětem za dlouhých zimních večerů, jaké představy uchovává ve své mysli…
Naši válečníci pociťují hanbu. Po porážce tráví své dny v nečinnosti a ničí svá těla sladkou stravou a silným pitím.“
Zdroj ukázek: CUKROVÉ TRÁPENÍ Autor: William Dufty Překlad: Pavel Kaas Nakladatelství: PRAGMA