Nikolaj Subbotin je zakladatelem Ruské ufologické výzkumné stanice RUFORS – www.rufors.ru. Je také účastníkem a organizátorem četných ufologických a vědeckých výprav v Permské a Sverdlovské oblasti, Ťan-šanu a Egyptu, mj. na místa předpokládaných katastrof UFO. (Foto: Nikolaj Subbotin)
Kontrolují nás odedávna
„Pozorování anomálních objektů začalo už za Egyptské říše, kdy faraón Ramesse II. spolu se svou suitou spatřil objekt, který prolétával nad jeho armádou. Šli dobývat jedno město a vidinu pokládali za dobré znamení. Ramesse II. rozkázal, aby o tom byl udělán zápis na zdi jeho paláce. Když se zahloubáme do dějin, zjistíme, že od 17. a 18. století byly podobné objekty také pozorovány, státní služby se pokoušely zjistit jejich původ, protože nejen létaly, ale také přistávaly na Zemi. Vládcové chtěli pochopit, kdo nás vlastně kontroluje, jak s nimi můžeme komunikovat a jestli od nich můžeme získat vědomosti, které poslouží bezpečnosti státu,“ říká Subbotin.
Podle něj se v minulosti mnohé státy věnovaly výzkumu fenoménu UFO, přičemž patřičné programy byly v rámci vojenských výzkumů. Nic divného na tom není. Každý objekt, který se objeví ve vzdušném prostoru té či oné země, je především narušitelem. „Úkolem systémů národní bezpečnosti – protivzdušné obrany a vojensko-leteckých sil – je zjistit, co je to za objekt a jestli není výzvědným letounem domnělého nepřítele. Když se to nijak nepotvrdí, vznikají další otázky. Co s ním máme dělat a jaké cíle sleduje tento vojenský přístroj,“ vysvětluje ruský ufolog.
Sovětští vojáci ufony provokovali
Sami vojáci se mohou ze své strany pokusit získat náskok a vědomě vyvolávají podobné kontakty. Jak vysvětluje Subbotin, poprvé vyzkoušeli podobnou technologii Američané, pak byla úspěšně propracována v Sovětském svazu. Ve filmu „Blízká setkání třetího druhu“ režisér Spielberg přibližně ukázal, jak se to mohlo dělat. Zařizovaly se velké uzavřené vojenské plošiny, na nichž byly instalovány výkonné světlomety, které svítily do nebe, na toto světelné lákadlo přilétaly periodicky podivné objekty, které vojáci zaznamenávali. Za pomoci světelných paprsků a radiových vln v širokém pásmu se s nimi pokoušeli navázat kontakt, nic z toho ale nebylo. „K nejzajímavějšímu kontaktu došlo za podpory speciální vojenské jednotky č. 10003 zřízené pro výzkum možnosti vojenského použití paranormálních jevů pod velením generála Alexeje Savina. Tato jednotka se zabývala mimořádně zajímavými technologiemi, jako je například příprava vojenských senzibilů, kteří se pokoušeli plnit vojenské úkoly v rozvědce a naučit se získávat informace z prostoru. V důsledku těchto experimentů se spojila se skupinou vojáků jistá informační struktura a nabídla přímý kontakt, který se také podařilo uskutečnit nedaleko Moskvy v polovině 80. let. Přistála tam loď a došlo k určité komunikaci za účasti vojáků, senzibilů a ‚soudruhů‘, kteří k nám přiletěli,“ tvrdí ufolog.
Redakční poznámka: Vojenská jednotka č. 10003 existovala v letech 1989 až 2003 (kdy byla reorganizována). Komise pro boj s pseudovědou při Prezídiu RAN (Ruské akademie věd) nejednou prohlásila, že považuje činnost této struktury za vyloženě protivědeckou.
K úspěchu ve vojenských technologiích přispějí… mimozemšťané?
Případy kontaktů s podobnými objekty byly popsány v rámci tajného sovětského výzkumného programu z let 1978 až 1991 Síťka, který existoval ve dvou variantách – síťka AV (Akademie věd) a síťka MO (Ministerstva obrany). Jak však vysvětluje Subbotin, asi 100 dokumentárních svědectví bylo prodáno jistými osobami americkému novináři Georgi Knappovi. „Tento příběh byl dobře popsán tím spíše, že sám Knapp o tom natočil několik pořadů a napsal knihu. Zaprvé získat podobné dokumenty je pro každého novináře senzací. Zadruhé existuje možnost využití získaných údajů na úrovni státu v obranných technologiích. Každý kvalifikovaný inženýr, když uvidí jisté technické nuance, může učinit revoluční objevy, které pak umožní vytvoření nových létajících přístrojů a objevení nových fyzikálních zásad a zákonů. Knapp plnil nejspíše právě vojenskou objednávku,“ předpokládá Rus.
Podle jeho slov ve výzkumu anomálních objektů dosáhly stejných úspěchů dvě supervelmoci – SSSR a USA. „Tyto výzkumy jsou i nadále kontrolovány státem. Jen teď už není kolem toho takový rozruch, jaký byl dříve. Po 70 letech speciální vojenské služby, které se tím měly zabývat, zjistily, že fenomén přístrojů neznámého původu skutečně existuje. Není ale dosud známo, jak s nimi máme pracovat a komunikovat. Nevylučují, že komunikace nyní probíhá. Před 10 lety jsem byl poradcem v jednom vojenském projektu a dozvěděl jsem se, že vojáci opravdu vyvolávali kontakty a navazovali je. Nemůžeme ale mluvit ani o kladném, ani o záporném výsledku. Je zřejmé, že tyto ‚neznámé rozumné síly‘, jak jim říkal Konstantin Ciolkovskij (pozn. ruský a sovětský vynálezce a zakladatel teoretické kosmonautiky), se nám ukazují a periodicky se pokoušejí nějak zasahovat do našich záležitostí, kontakty ale odmítají,“ říká v závěru Subbotin.
Mimozemští „bohové“ proti třetí světové válce
Jak se domnívá ruský ufolog, neznámé bytosti hrají role pozorovatelů a vědců. Stejně jako postavy sci-fi povídky bratří Strugackých „Je těžké být bohem“ zkoumají naši civilizaci, pokoušejí se mírně odvrátit jakési války a konflikty a zaměřit rozvoj společnosti na mírové, duchovní a jiné cíle. Mimozemšťané se však nechtějí přímo ohlásit. „Přímý kontakt může způsobit to, co se stalo s předkolumbovskou civilizací v Americe. Jinými slovy větší civilizace může úmyslně nebo neúmyslně pohltit tu menší,“ vysvětluje Subbotin.
Při všem zájmu lidstva o síly mimozemského původu se nedá předpovědět, jaké bude toto setkání ve skutečnosti. Stačí si vzpomenout na světoznámou rozhlasovou hru z roku 1938 „Válka světů“ na námět stejnojmenného románu Herberta Wellse. „Bylo to uděláno tak pravděpodobně, že několik tisíc Američanů to považovalo za reálnou reportáž z místa události a začaly spěšně balit věci a utíkat z domů. Pak vypukl grandiózní skandál, i když v průběhu vysílání bylo několikrát řečeno, že jde o rozhlasovou dramatizaci románu. Mimochodem brzy poté se Ministerstvo obrany USA věnovalo rozboru toho, co bude s lidstvem v případě, když se podobný kontakt uskuteční. Kalifornská univerzita ze své strany uspořádala mezi Američany hromadný průzkum s cílem zjištění, jak budou přijímat kontakt s jiným rozumem. Ukázalo se, že lidé budou vylekáni a že ve skutečnosti kontaktovat nechtějí,“ říká ruský ufolog.
Na rozdíl od ufologů vědci popírají existenci jiného života v rámci naší sluneční soustavy. A přitom usilovně vyhledávají exoplanety (mimo sluneční soustavu) a napočítali jich už přes sto. Rozumný život ve vesmíru nepopírají ani někteří kosmonauti, i když kosmonaut je profese, která je ufologii velmi vzdálená. „Mám přátele kosmonauty. Jedni z nich říkají, že tam něco viděli, jiní zase, že ne. Když kosmonauti něco viděli, nechtějí pokazit pověst vědců,“ vysvětluje ufolog. A dodává, že sám v rámci své výzkumné práce viděl čerstvou mrtvolu mimozemšťana. „Bylo to něco jako mimozemský trpaslík z Kyštymu Aljošeňka. Detaily budou ale zbytečné,“ poznamenal.
Kdo je trpaslík Aljošeňka?
Podle tvrzení obyvatel osady Kalinovyj u města Kyštymu v Čeljabinské oblasti to všechno začalo v bouřlivé noci na 13. srpna roku 1996. Místní obyvatelka, osamělá důchodkyně Tamara Prosvirinová, která trpěla psychickou poruchou, dostala „telepatický rozkaz“, aby se hned zvedla a šla na hřbitov. Našla tam někoho, kdo na ni volal. Zpoza náhrobku se na ni dívala maličká bytost s obrovskýma očima.
Ten nález byl tak trochu děsivý: buď lidské nemluvně, nebo nevědomá bytost. Hlava jako malá špičatá tykev, místo rtů štěrbinka, tělo pokryté srstkou a na prstech ostré drápky. Bytost žalostně pofňukávala a soucitná stařenka ji vzala a přinesla domů, nakrmila ji a dala jí jméno Aljošeňka. Za nějakou dobu „mimozemšťan“, jehož původ se nedá dosud jednoznačně vysvětlit, zemřel.
Zdroj: 1