Celý život pracují a pak jsou odkázáni jít si na úřad práce pro dávku kvůli vysokému nájmu, na který jejich důchod nestačí. A stejně tam nepůjdou všichni, protože se někteří na úřad prostě stydí jít ‘žebrat‘. Tak podle toho, co zaznělo 15. srpna na tiskové konferenci Rady seniorů ČR, vypadá každodenní realita českých důchodců žijících v nájmech.
„V našich poradnách se na nás obracejí stovky občanů po celé České republice,“ řekll Milan Taraba, místopředseda Rady seniorů ČR a předseda Sdružení nájemníků ČR. Posléze to ilustroval případem čtyřiaosmdesátileté paní bydlící v Praze 10.
„Poprvé u nás v poradně byla v roce 2007. V roce 2007 obývala po úmrtí svého partnera byt 64 metrů čtverečních na Praze 10. A platila nájemné 2372 korun a za služby 1506 korun,“ sdělil Taraba s tím, že v té době žena pobírala důchod kolem 7 tisíc korun a po zaplacení nájmu jí na živobytí zbyly ještě více než 4 tisíce korun.
„Jak to vypadá v současné době po tolika letech? Ona musela opustit tento byt. Bydlí v bytě, který má 29 metrů čtverečních. Kdybyste se tam šli podívat, tak zjistíte, že to je doslova a do písmene skladiště, protože bezesporu měla věci, ke kterým měla citovou vazbu, takže si je tam nechala, knihy a další věci. A v současné době v tom malém bytě platí za nájemné 12.700 korun a dva a půl tisíce za služby,“ řekl Taraba s tím, že paní dá za bydlení celý důchod. „I když bude brát dávku a ta dávka dělá 3016 korun, tak v podstatě jí na denní živobytí zbývá kolem stovky, to znamená léky, ošacení a ostatní věci,“ sdělil Taraba. „Ta paní, protože jí majitel chce opět zvýšit nájem, přičemž vychází z údajů od realitních kanceláří, tak ta paní prodělala srdeční příhodu,“ doplnil místopředseda Rady seniorů.
„V Praze je to pro samostatně žijícího seniora nezaplatitelné,“ sdělil během tiskové konference předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes, který předtím prozradil, že odhadované náklady na nájemné v Praze pro samostatně žijícího seniora činí kolem 17 tisíc korun měsíčně, tedy částku, která o několik tisíc převyšuje průměrnou penzi v ČR.
Problémem pro seniory jsou skokově rostoucí nájmy, které v ČR rostou coby odraz dramaticky se zvyšujících cen realit. V posledních letech to už není pouze případ hlavního města či Brna, ale i dalších měst, nevyjímaje ta na severu republiky. Valorizace penzí přitom dynamický nárůst nájmů nezohledňuje. V roce 2018 žilo v nájemním bydlení celkem 216.365 seniorů. Průměrné nájemné za metr čtvereční v Praze loni narostlo na 340 korun měsíčně. Počet dostupných nájemních bytů přitom klesá.
Problémem je podle Pernese i to, že na současný doplatek na bydlení senioři nedosáhnou, ač to bude znít absurdně, kvůli svým ‚příliš vysokým příjmům‘. Jejich důchod, například měsíční částka třeba 10 tisíc korun, totiž převyšuje podmínku maximálního příjmu pro žádost o doplatek, který musí být ve výši 3,5 násobku životního minima. Životní minimum už tradičně je v ČR nastaveno velice nízko, v porovnání s ostatními zeměmi převážně na západ od českých hranic. Stejně tomu je ostatně i s deklarovanou hranicí příjmové chudoby.
„Stát před 30 lety zastavil komplexní bytovou výstavbu, chybí nám kolem 600 tisíc nájemních bytů,“ kritizoval Pernes, co se s bytovým fondem v Česku v minulosti dělo. Dalším problémem pak podle předsedy Rady seniorů je, že stát bezúplatně převedl svůj bytový fond na obce, které posléze byty masivně privatizovaly a odprodávaly. A prodeje podle Pernese pokračují i dnes. „Obce tím, že se zbavily bytového fondu, se i de facto připravily o možnost ceny nájemního bydlení na trhu regulovat tím, že by nabízely vlastní byty,“ sdělil Pernes a dodal, že obdobná situace v západní Evropě neexistuje.
„Deset let, pokud vím, hlavní město Praha nepostavilo pomalu žádný byt,“ sdělil Pernes v následné diskusi s novináři. „Dospěli jsme k tomu, kdy se platí 412 korun za metr čtvereční. Stát nemá přehled o reálných nájmech, má jenom ty nabídkové nájmy od realitních kanceláří. Nájmy rostou, ceny nových bytů také rostou,“ řekl předseda seniorů. Důchodci podle Pernese čelí riziku, že budou v případě, že jim majitel nájem zvedne, vystěhováni na ulici. „Je nutné nastavit výstavbu,“ vysvětlil Pernes.
190 tisíc seniorů má důchod nižší než deset tisíc. Nejpotřebnějších důchodců je podle Pernese kolem 25 až 30 tisíc. Proč si někteří důchodci pro příplatek na důchod nejdou? „Hlavní problém je, že oni se stydí. Oni se stydí přijít na ten úřad práce, vyplnit tam papíry a každého čtvrt roku je aktualizovat, musíte dodat podklady od svého pronajímatele.“
„Důchodci se stěhují, a teď promiňte, do naprosto nevyhovujícího prostředí svých zahradních chatek,“ odpověděl Milan Taraba na otázku, zda se důchodci stěhují z nouze na ubytovny. „Máme desítky případů, okolo Prahy, v Brně a tak dál. To je zase po letech, kdy ten člověk měl někdy i vysokoškolské vzdělání, nemá na to, tak tím, že měl tu rekreační chatu, tak tam jde. Ale ten způsob života tam pro ty lidi je obrovsky špatný. To není řešení. Tam není teplá voda. Tam není žádná hygiena a spousta dalších věcí,“ popsal Taraba.
Určitou naději na zlepšení stavu si Rada seniorů ČR slibuje od Evropské občanské iniciativy Bydlení pro všechny – Housing for All, přičemž aktuálně spustila petiční kampaň k podpoře této akce.
Cíle iniciativy, která vznikla loni na mezinárodní konferenci ve Vídni, jsou snadnější přístup k dostupnému bydlení pro všechny, výjimka z Maastrichtských kritérií na veřejné investice do dostupného bydlení, jednodušší čerpání financí z EU pro organizace poskytující dostupné bydlení a narovnání podmínek mezi tradičními modely ubytování a provozovateli digitálních platforem pro krátkodobé pronájmy. „Pokud se do března 2020 podaří sehnat alespoň 1 milion podpisů občanů EU, budou se muset požadavky zabývat Evropská komise i Evropský parlament,“ píše Rada seniorů ČR v tiskové zprávě.
Zdroj: 1