Když vidím „ministra hospodářství“ Petera Altmaiera, musím pořád myslet na mluvící kari klobásu. Netuším proč! V paralelním vesmíru při obrácených významech by nejen nosil titul Mistra Vesmíru, nýbrž platil i za nejchytřejšího muže světa. Možná je Bundestag jakýmsi portálem do této jiné dimenze, z níž se nyní vynořila černá díra, která se rozprostře nad zdejšími spořitelnami a zcela mimochodem sežere všechna zaměstnání, která Altmaier považoval za bezpečná.
Výpadky kreditu ve výši 120 miliard euro ohrožují spořitelny a národní banky, bankovní instituty tohoto malého muže. Velký bankrot nemůže Bundestagu nic udělat, roste a roste, zatímco nájemníci v městských aglomeracích se musejí obávat výpovědi. Na cestě do úřadů práce mohou chodit ruku v ruce s novými nezaměstnanými, kteří právě musejí opustit svůj vlastní dům. Cestu k peněžním automatům si mohou ušetřit. Když spořitelny kolísají, jsou úspory pryč a nejen to. Co mnozí nevědí, peníze na kontě nepatří zákazníkovi, mínus nebo plus v číslech znamená pouze, jakým obnosem smí disponovat. Z ručení za dluhové excesy politiků se nikdo nevyvleče.
Není dochováno, zda francouzská královna Marie Antoinetta skutečně francouzským revolucionářům řekla: „Když nemáte na chleba, tak si vezměte koláč.“ Spíše jí měl tato slova vložit do úst filozof Rousseau. V denním tisku se ale můžeme dočíst, že „ministryně výživy“ Julia Klöcknerová sama v těchto časech stále ještě považuje maso za levné a požaduje zvláštní odvody pro blahobyt zvířat. Zákon proti drcení kuřat hodlá taktéž prosadit ještě do konce roku.
Komentátoři spolkovou vládou miliónovými obnosy podporovaného samozřejmě plně nezávislého tisku se přímo předhánějí v tom, hecovat proti pojídačům masa, aby si zanotovali ódu na zelený, plně veganský věk větrné energie, která by bez dodatečně zakoupené atomové energie vydržela nejdéle tři týdny. Jako vegetariánovi by mi maso mohlo být jedno, ale není, protože to postihuje nás všechny. Nekompetentní, skrz naskrz zkorumpovaní politici existovali již v antice, reputace tohoto „povolání“ nebyla velmi vysoká, přesto kvůli negativní volbě bylo těmto umožněno řídit osud celého národa. Na tom se do dneška nic nezměnilo. Výjimky, jako byl smutný konec nešťastné Marie Antoinetty, potvrzují pravidlo.