Česko bude muset přijmout zákon o strpění odmítnutých žadatelů o azyl na svém území, je vymalováno! Když nejsou průchozí kvóty na přerozdělování migrantů v zemích EU, tak se to prostě udělá pomocí implementace evropských judikátů do českého práva a nazve se to jinak! Česká republika tak nebude přijímat už migranty, ale bude hostit “strpěnce” na svém území! Migrant z Čečenska spáchal v ČR dvě loupeže, přišel o azyl, ale ČR za to zažaloval a teď z něj bude strpěnec! Skandál za bílého dne a vláda v Praze mlčí a tváří se, že se nic neděje! Návrh na Czexit by přitom už měl dávno ležet na stole!
Vážení přátelé, je zle! Obvykle to nedělám, ale musím vás hned v úvodu požádat, abyste tento článek okamžitě sdíleli všude se svými přáteli, protože jde o naprostý skandál a situace je natolik výbušná a nebezpečná, že se to ani nedá slovy popsat. Server Česká justice totiž včera jako první informoval o tom, že Česká republika zavede to do svého právního systému tzv. Institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území [1]. Nejde o nic menšího, než o implementaci jedné z evropských směrnic, která je do zákonů implementována již delší dobu tady v Německu a jedná se o následující věc.
Podle tohoto právního institutu je daná členská země Evropské unie povinna “strpět” na svém území i ty migranty a uprchlíky, kteří v azylovém řízení neuspěli s žádostí o azyl, anebo o azyl přišli spácháním závažného trestného činu, třeba i vraždy. Tento institut tak znamená, že i odmítnutí běženci a migranti mají na základě tohoto institutu nárok a právo na legální setrvání v hostitelské evropské zemi, která takového odmítnutého azylanta musí na svém území strpět.
Těmto migrantům se již tak nebude říkat azylanti, ale “strpěnci” ve smyslu osob, které jsou na území daného státu trpěny a umístěny proti vůli vlády dané země, resp. proti vůli soudů dané země, které strpěné osobě předtím odmítly udělit regulérní azyl. Podle tohoto institutu nesmí orgány členské země takto odmítnutého azylanta deportovat, nesmí mu odpírat pomoc, diskriminovat jej, ani na něj pohlížet jako na osobu “nežádoucí”, naopak stát bude mít povinnost na takovou osobu pohlížet jako na osobu, se kterou je potřeba podle zákona mít trpělivost, strpení a osoba se tedy stane “strpěnou”, resp. “strpěncem”. A to není všechno. Strpěná osoba nebude moci být ani vyhoštěna, pokud se na území ČR během svého strpěného pobytu dopustí trestného činu a je odsouzena.
Chystaná novela azylového zákona přesně definuje, jak bude takový institut strpění vypadat. Odmítnutý žadatel poté, co obdrží rozhodnutí o zamítnutí azylu, bude moci požádat o udělení Potvrzení o strpění na území ČR a jediné, co k tomu bude muset doložit, je místo pobytu na území ČR, tedy nějakou adresu. Novela azylového zákona je vynucena judikátem Evropského soudního dvora vydaného dne 14. května 2019 tzv. Velkým senátem Evropského soudního dvora. Implementace tohoto judikátu do zákonných norem 27 členských zemí EU znamená konec práva národních vlád a orgánů na rozhodování o tom, kdo se smí a nesmí pohybovat a pobývat na území evropských zemí. Tento judikát bere národním vládám poslední mechanismus, jak se bránit migrantům a odmítat je v případě, že děravými hranicemi Schengenu proniknou do evropských zemí.
Takto funguje nacistická Evropská unie, dámy a pánové. Když to nejde dveřmi a ani oknem, tak nám ty migranty nasunou komínem. A když vypadnou z krbu do obýváku, tak je nemůžete vyhnat, ale musíte je ve svém domě od této chvíle strpět, a to na základě “judikátu” Evropského soudního dvora. Takže, když země V4 nechtěly dopustit přerozdělovací kvóty, tak Brusel nasadil Evropský soudní dvůr, jeho “judikáty” a už to jede z kopce takovým fofrem, že to ani nestíháme pochopit, co se vlastně děje. Celý plán a koncept je dopředu nastavený tak, že migrace bude a hotovo!
Procesy budování Kalergiho vize multikulturní Panevropy jsou dány předem takovým způsobem, že žádná národní vláda žádné členské země Evropy nemá šanci a ani právo migraci na svém vlastním území nijak bránit! O tom, kdo se smí pohybovat ne území ČR a dalších 26 zemí EU už nerozhodují národní vlády, ani Evropský parlament, ani dokonce Evropská komise, které se nepodařilo politicky prosadit přerozdělovací kvóty, ale rozhodují Evropské soudní dvory pomocí judikátů. Server Česká justice k celé věci uvedl následující a dovolím si tedy z jejich článku citovat celý blok, protože je to naprosto zásadní a důležité.
Podle důvodové zprávy jde o aplikaci judikatury Soudního dvora Evropské unie z letošního roku. „Úpravy v ustanoveních § 15 odst. 3, § 17 odst. 1 a vložení nového odstavce 8 reagují na judikaturu Soudního dvora EU. Konkrétně se jedná o rozsudek Soudního dvora (velkého senátu ze dne 14. května 2019 ve spojených věcech C-391/16, C-77/17 a C-78/17. Podstatou uvedeného rozsudku je výklad ustanovení čl. 14 odst. 4 až 6 kvalifikační směrnice . V rozsudku Soudní dvůr jednoznačně uvádí, že výše uvedená ustanovení kvalifikační směrnice nejsou v rozporu ani s čl. 78 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, který stanoví povinnost mít unijní azylovou politiku souladnou s Úmluvou o právním postavení uprchlíků ani s článkem 18 Listiny základních práv Evropské unie, který upravuje právo na azyl.
Dochází tak k doplnění již proběhlé transpozice kvalifikační směrnice a doplňuje se stávající provedení tzv. vylučující klauzule v § 15 odst. 3, kde se doplňují dva nové důvody pro vyloučení z možnosti udělit azyl a to i v případě, pokud by dotčená osoba na udělení azylu měla nárok. Konkrétně jde o situace podezření, že dotčený cizinec může být nebezpečný pro stát, kde se nachází nebo byl odsouzen v trestním řízení. Dále dochází v § 17 odst. 1 k precizaci použité formulace tak, aby lépe odpovídala kvalifikační směrnici,“ uvádí se k novým důvodům neudělení azylu.
Podle předmětného rozhodnutí i podle zmíněné kvalifikační směrnice se pak pro tyto osoby zavádí předmětný institut strpění: „Nové ustanovení § 28 odst. 8 pak transponuje odstavec 6 čl. 14 kvalifikační směrnice, který přiznává osobám, které nejsou hodny udělení azylu či jim byl azyl odňat určitá základní práva,“ uvádí ministerstvo vnitra v důvodové zprávě.
Server Česká justice dále v článku uvádí příklady osob a migrantů, kteří se dopustili trestných činů, přišli následně o azyly, ale následně se rozhodli hostitelské země zažalovat. Jeden z migrantů z Čečenska spáchal v ČR loupež a by odsouzen na 3 roky do vězení. Po udělení azylu ale spáchal další loupež a přidal k tomu i vydírání. Český stát mu za to zrušil azyl, ale teď to vypadá, že z něho už nebude azylant, ale strpěná osoba, tedy zkráceně strpěnec. Závěrem článku na České justici se uvádí, že Soudní dvůr EU v rozhodnutí konstatuje, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, je nutné bezpodmínečně dodržovat, uvádí v rozhodnutí Evropský soud.
Dámy a pánové, je vymalováno. Teď už doufám chápete, proč jsem před volbami do Evropského parlamentu varoval, že Evropský parlament nebude mít na zastavení migrace naprosto žádný vliv, protože odporovat migraci lze jedině zevnitř národních států. A jak vidíte, vláda Andreje Babiše neodporuje, protože ani nemůže. Jako členská země EU nemůže česká vláda odporovat Evropskému soudu, který je nadřazený soudům českým. Jediným řešení je Czexit. Jenže k němu není politická vůle. Takže, jaký je závěr? Po České republice se pohybují muslimové z Čečenska, kteří provádí vydírání a loupeže, stát jim nejprve azyl udělil a potom zase odebral, ale Čečenci se odvolali k evropským soudům a vyhráli. Nebudou deportováni, pouze se v úřednické kolonce v ČR přesunou z kolonky Azylant do kolonky Strpěnec.
Evropský soud neřešil jenom žalobu Čečence z Česka, který loupil a vydíral, ale řešil i žalobu občana Pobřeží slonoviny, černocha, který v Belgii znásilňoval nezletilou. Belgický soud mu odmítl udělit azyl a černoch se obrátil na Evropský soud. Třetí případ se týkal černocha z Konga, který byl v Belgii odsouzen za loupežnou vraždu na 25 let do vězení a Belgie mu odebrala azyl. Rovněž i on zažaloval Belgii za odebrání azylu. Evropský soud všem těmto uvedeným tak vyhověl a nebudou z EU deportování, i když přišli o azyly a dokonce skončili v kriminálech.
Jednotlivé země, jak Česká republika, tak i Belgie, a stejně tak všechny země EU budou muset od této chvíle tyto osoby na svých územích respektovat a legálně evidovat jako strpěné osoby. Evropský parlament nemá proti judikátu Evropského soudu žádné nástroje, ani kdyby se stal zázrak a celý EU parlament hlasoval proti Evropskému soudu. A tím je to dané, evropská civilizace právě zažívá behaviorální genocidu vlastního druhu, o které shodou okolností píšu ve své nové knize. Dobyvatelé Evropy mají totiž zastání u “našich” vlastních soudů. To slovo “našich” jsem dal do uvozovek, protože všichni víme, že “judikáty” a “justice” evropských soudů jsou sionistické nástroje řízení, soudy nikdy nerozhodují ve prospěch gójských národů.
Ještě jednou požádám, abyste sdíleli tento článek, protože ve stínu smrti Karla Gotta je český informační prostor zahlcen smutkem a vzpomínkami, ale začínám mít pocit, že smrt mistra byla pohotově využita k posunutí novely z dílny ministerstva vnitra a Jana Hamáčka do projednávacího procesu bez valné pozornosti českých médií. Jedná se přitom o největší událost roku, protože tímto judikátem Evropský soud de facto zpečetil osud celé Evropy. Proti Evropskému soudu nelze ze strany české vlády bojovat jinak než vystoupením z EU, protože jedině tak se Česká republika může dostat z dosahu judikátů unijního Euro soudu.
Zdroj: 1